Klubíčko a knížka aspoň namalovaná aneb YARN ALONG 178

Zelenkavé háčkování (komu se nelení...) a obraz z půdy. Takhle bych si představovala svůj život na venkově. Kdybych ovšem dokázala bez úrazu nastoupit do houpací sítě.

Večer si pustím některou Jane Austen. Asi Emmu.

Je to o ničem

Když chce pohlednicový fotograf vyfotografovat naše městečko, kostelu se vyhne jen velmi obtížně.
A vida, jak se to soudruhům nakonec skoro povedlo.

První snímek: Ústřední motiv: nic. A vzadu bytovky. Píše se rok 1968 a fotograf stojí u našeho severního plotu, namáhá se, namáhá, a přesto mu tam ten zatracený kostel vleze. Potvora.

Druhý snímek: Ústřední motiv: prašný štěrkoasfalt. Podle vzrostlé vegetace podél takřečené nové silnice na Libotyni odhaduju vznik pohlednice na raná šedesátá. A zase je tam. Kostel.

Třetí snímek: Ústřední motiv: kandelábr. Fotbalové hřiště je bez kostela nevyfotografovatelné. Ať se snaživec namáhá sebevíc, nejde to. Takže aspoň ten kandelábr zbudovaný v akci Z. Někdo by mohl namítnout, proč si tedy fotograf nevybral stanoviště na opačné straně hřiště. Inu, proto, že by měl na snímku plot, kopřivy a kopec. Bez hřiště.

(Pohlednice pocházejí z mé elektronické sbírky pohlednic našeho městečka - a že kvalita jejich rozlišení  je tak mizerná, znamená jediné: nemám je v papírové podobě. Za to soudruh ovšem nemůže, asi se málo prodávaly. Nechápu proč :-) )

P. S. Ten obrat v nadpisu je hnusnej, fakt ho hodně nemám ráda, ale k fotkám sedne jako... Radši jako nic.

Pět let

Blog dnes slaví páté narozeniny. Je z něj blog-předškolák.

V posledních měsících se tematicky přesunul z dědečkovy zahrady doprostřed (nejen) babiččiných klubíček. Od června, jak pevně doufám, se klubíčka zase rozkutálejí po kolomažnických schodech. A že jich máme! Schodů víc než klubíček.

Vybrala jsem dva snímky. Náladový modrý kousek loňského léta (protože Petra je čím dál sentimentálnější) a fotografii, kterou jsem jako dítě měla obzvlášť ráda. 

Dědeček a jeho starší bratři, rok 1905.

Právě dnes by dědečkovi bylo 112 let.

V kopcích kolem žijí draci...

... a tady upouštějí páru...

... kdežto tady se cpou vepřovým.

 Náramně jsme si výlet do Litoměřic užili, i když některé věci tam mají fakt postavené na hlavu. Třeba tady tu věž.

Podrobnosti

Milá Jano z čtvrtečního příspěvku, tady jsou podrobnosti k dece.

Vzorek je symetrický podle dvou, resp. čtyř, os a skládá se z dlouhých sloupků, řetízkových ok a pevných ok. Vlastně je to taková krajková variace na granny square.

Háčkuju háčkem č. 4,5 z příze Malabrigo Mechita, barva Diana.

V tuto chvíli má deka rozměr cca 70 krát 70 cm, po vypnutí by jistě byla větší.

Počítám se spotřebou necelých tří klubek podle toho, jak vzor vyjde. Měl by vzniknout čtverec o straně cca 80 cm před vypnutím a cenu spotřebovaného materiálu odhaduju tak na 1250 Kč.

Barva se ve skutečnosti blíží prvnímu snímku, druhý je hodně přesvětlený.

Kdybyste měla zájem, můžu vzor rozepsat do jednotlivých řad. Obávám se však, že v mém podání by takový vzor vypadal náramně složitě - což samozřejmě ve skutečnosti není :-)

Uklízení 6

Po delší době jeden uklízivý příspěvek.

Boty v počtu na životním minimu, kabelky omezené (Dášo, pořád ji pro Tebe schovávám :-) ), cingrlátka na krk a spol. také jakžtakž v cajku, oblečení v pohodě, klubíček samozřejmě zvolna ubývá/přibývá, dokonce i některé knihy jsou vyřazeny a odneseny, prostě pryč.

Je to lepší?
Není.
Pořád jsem se nedoprokousala pozůstalými krámy (snímek 2), fotografiemi téhož původu (snímek 1) a svými vlastními štosy papírů, z nichž tu a tam vykoukne třeba připoodložený a čtvrtzapomenutý dárek (snímek 3).
Takže tak.

Klubíčko, knížka a konce kraje aneb YARN ALONG 177

Medová kometa. Už se konečně začíná rýsovat, Zuzko.
Na prvním snímku celkem odpovídá barva, ne však vzor, na druhém naopak.

A po dlouhé době knížka rozhovorů. Velmi potěšivé čtení, když zima nebere konce kraje, a nejen zima, že...