Boty v počtu na životním minimu, kabelky omezené (Dášo, pořád ji pro Tebe schovávám :-) ), cingrlátka na krk a spol. také jakžtakž v cajku, oblečení v pohodě, klubíček samozřejmě zvolna ubývá/přibývá, dokonce i některé knihy jsou vyřazeny a odneseny, prostě pryč.
Je to lepší?
Není.
Pořád jsem se nedoprokousala pozůstalými krámy (snímek 2), fotografiemi téhož původu (snímek 1) a svými vlastními štosy papírů, z nichž tu a tam vykoukne třeba připoodložený a čtvrtzapomenutý dárek (snímek 3).
Takže tak.
A já tedy achám nad tou Dianou na snímku č. 3:-)
OdpovědětVymazatMiminčí deka pro odvážnou matku :-) Chybí mi tak tři čtyři řady - a taky ta odvážná matka :-)
VymazatKvůli téhle dece by snad člověk i počnul dalšího potomka :-DD
VymazatJdeš do čtvrtého syna? :-D
VymazatNo nejdu, ale deka je teda parádní...:_)
VymazatBych Ti, Kateřino, uháčkovala v klučičích barvách :-D Čtyři syny, to jsem si vždycky přála!
VymazatChi, triedenie nikdy nekončí...
OdpovědětVymazatZdá se mi, že třídění je moje nejhlavnější zaměstnání už mnoho mnoho měsíců. Je to děs!
Vymazat... u mňa rokov (rekonštrukcia), desaťročia(autisti doma)!
VymazatZevrubný úklid obydlí je pro duši velice očistná činnost.
OdpovědětVymazatTo teoreticky vím.
Odhodlávám se, a ono pořád ne a ne.
Jak děti rostou, přibývá doma podivných předmětů. Odkud se berou?
Třídit pouze své věci, to by ještě šlo. Ale celé rodině...
(Deka je nádherná. Už jsem se od vás nakazila háčkováním. A ráda :o)
Prosím více informací o té dece, páč je dechberoucí. Děkuji, Jana
OdpovědětVymazat