Obsedantně kompulzivní

Každej máme něco, že...

Jakmile přijdu do nějakého prostoru, vím, jak bych ho uspořádala. Okamžitě. Nemusím o tom přemýšlet, naskočí to samo. Tím ovšem neříkám, že mě napadají nějaká geniální řešení nebo že jsem nedejbože uklízecí typ. Naopak - což v druhém případě na požádání  kdykoli dosvědčí můj muž. Prostě jen ráda uspořádávám, třídím, strukturuju.

Uf! Ale teď už mi to fakt leze krkem.

Třídím postupně naše knihy.
Přebírám papíry a měla bych vyházet aspoň tři čtvrti z nich (jinak mě zavalí).
Fotky! Tisíce papírových fotek. O elektronických radši pomlčím.
Úplně trnu, že mi v následujících dnech vrátí slovník ke korekturám...
A  té nekonečné pozůstalosti pomalu táhne na dva roky. Ještě chvilku a bude mluvit. Pomoc!

Z výše uvedeného plyne, že můj háčkovací projekt pro rok 2016 bude poněkud obsedantně kompulzivní.
Chci si totiž uspořádat háčkovací a pletací vzorky, jakož i jehlice a háčky a zbytková klubka a návody a knížky a další a jiné krámy s tím související. Nemám jich (těch i oněch) sice mnoho, ale přibývají.

Dnes vzorek č. 1 - granny square, základní řada tvarů.

P. S. Kateřino, pokaždé, když vezmu do ruky fialové psaní  Kaffe Fasset, mám radost. Nejoptimističtější věc široko daleko :-)

Závrať

Konečně jsme tu rozhlednu našli.

Mám rozhledny ráda, takže jsem v posledním stoupání radostně přidala do kroku.

Jdeš nahoru? povídám mužovi a tajně doufám, že nejde. Vždyť má to své koleno.

Jasně, odpověděl a vyrazil. Hrdobec jeden.

Mám po radosti. Na rozhledně musím být totiž sama. Obzvlášť na takovéhle dřevěné děravé. Jinak mám závrať. Strašnou. Může za to jistý žák Nerad a historce s ním a s věží čas bohužel dosud neobrousil hrany.

Muž z vrcholku věže nadšeně vykřikoval cosi o úžasném rozhledu a že na mě nahoře počká. Zvedal se mi žaludek, a to jsem stála oběma nohama pevně na zemi.

Pak jsem si všimla, že hrany schodů jsou opatřeny nápisy. Jakmile vidím písmena, musím číst. A tak jsem se pročetla až nahoru, aniž bych se pozvracela. Muž se natáhl na dřevěnou podestu, kochal se výhledem a předstíral, že tam není. Byl natolik přesvědčivý ve svém fingovaném nebytí, že jsem si rozhlednu užila, jako bych na ní byla sama. Super! Fotografovala jsem jako divá. Vlasy mi kolem hlavy vlály  také jako divé. Nakláněla jsem se přes zábradlí a fotografovala schodišťovou spirálu. Nakláněla jsem se přes zábradlí a fotografovala zasněženou pěšinku k věži. Muž mezitím zezelenal a radši se odplazil dolů.

Když jsem se dokochala, rozverně jsem poskakovala dolů a mávala na muže. Bylo mi výtečně.

A tady je ta cestička. Náladovka, co?

Německá exprese

Japonské květy jsou mnohem zábavnější, než jsem čekala.
A pak ty barvy...
Původně jsem uvažovalo o Malabrigu, které mi zbylo z lasturového šátku (viz škeble). Ale pak jsem si řekla, že by to bylo napoprvé takové nimrání a že mám ještě někde kousek Caleido Lace z granny šátku a granny deky, prostě přikoupím a bude to. Tak jsem přikoupila, a protože jsem byla líná hledat ty zbytky, načala jsem nejprve nové klubko. Háčkuju a háčkuju a kytičky se vybarvují tak výrazně, tak expresivně.
Hmm, hmm, co s barvou neudělá změna vzoru, to bych nikdy nevěřila... Jak jsou ty kytičky barevně sdružené, šál získává úplně jiné vyznění, než když se háčkují řady tam a zpátky, říkala jsem si a vážně přitom pokyvovala hlavou. Je to najednou takové mnohem tmavší, vůbec ne tak rozjásané jako granny šátek. A náramně jsem si libovala, jak mi vůbec nevadí háčkovat třetí věc ze stejné příze...

Pak jsem vyhledala příslušný zbytek - a věc mi došla v celé alzheimerovské obludnosti. Vždyť jsem koupila úplně jinou barevnou kombinaci! Aspoň tedy že jméno příze je stejné.

Barvy jsou ve skutečnosti mnohem temnější než na snímcích.

Před válkou

Na Libíně.

To se docela prošli.

Imaginární pes

Měla bych se víc pohybovat.

Pořád koukám do monitoru a čtu.
Nebo koukám do papírů a čtu.

Měla bych chodit na procházky se psem. To prej by bylo nejlepší.

Psa nemám. Tak nevím. Asi si obstarám krokoměr.

Klubíčka, knížka a rozkvetlá kamna aneb YARN ALONG 165

Všichni už mají japonské květy, že?
Teď je budu mít i já.
Aneb háčkování pro dny, kdy na háčkování není čas.
Takže nadlouho.

Příze Caleido Lace a háček č. 5!

Domy doma

V neděli s maminkou procházkou na zámek.
Jásám při každé drobné změně, i když se mi třeba nelíbí. Jsou jedině k lepšímu. Na zámku hůř už bylo.