Před chvílí jsem se vrátila z Hradu.
Školní mše svatá na závěr roku v katedrále, kdo něco takovýho má, že jo...
Taky se tam děly ty věci. Shodou okolností. Zdá se, že mnoha shodami okolností.
Biskup mluvil o Nepomuckém, jak se k smrti znelíbil hradnímu pánu. A o Miladě Horákové. Taky znelíbila a taky k smrti. A o druhém Janu, jak skončil s hlavou na talíři. A i o Josefu Toufarovi, jak ho umlátili. Taky k smrti a taky shodou okolností.
Snad některé děti, totiž žáky a studenty, napadlo, že na světě bylo, je a bude pořád stejně: jedni hrdinové a jiní svině zasraný. Že zítra shodou okolností se třeba právě my budeme muset rozhodnout, ke komu se přidáme. A že když budeme mlčet, o to víc budou mrtví řvát. Tenhle kamenný Vojtěch, biskup pražský, se na to už zjevně chystá.
Jinak exteriéry pěkný. Těším se, že až se tam pořádně vygruntuje a vyvětrá, že si po letech koupím tu drahou hradní vstupenku do všeho a pořádně si prohlédnu i interiéry.
