I will close my eyes and...

Před chvílí jsem se vrátila z Hradu. 

Školní mše svatá na závěr roku v katedrále, kdo něco takovýho má, že jo...

Taky se tam děly ty věci. Shodou okolností. Zdá se, že mnoha shodami okolností.

Biskup mluvil o Nepomuckém, jak se k smrti znelíbil hradnímu pánu. A o Miladě Horákové. Taky znelíbila a taky k smrti. A o druhém Janu, jak skončil s hlavou na talíři. A i o Josefu Toufarovi, jak ho umlátili. Taky k smrti a taky shodou okolností.

Snad některé děti, totiž žáky a studenty, napadlo, že na světě bylo, je a bude pořád stejně: jedni hrdinové a jiní svině zasraný. Že zítra shodou okolností se třeba právě my budeme muset rozhodnout, ke komu se přidáme. A že když budeme mlčet, o to víc budou mrtví řvát. Tenhle kamenný Vojtěch, biskup pražský, se na to už zjevně chystá.

Jinak exteriéry pěkný. Těším se, že až se tam pořádně vygruntuje a vyvětrá, že si po letech koupím tu drahou hradní vstupenku do všeho a pořádně si prohlédnu i interiéry.

 A pokud někdo bádá nad tím, proč zavřené oči a proč anglicky, odpověď zní: protože Klárov přímo proti schodům. Fakt to tam je a takhle zelené.