... et astra tenet

A tady chybí naše poslední hvězdnice (Aster), podzimní astra červenorůžová. Stávkuje. Tak je to.

Medvěd má svátek

Včera jsme trhali jablka, jablka, jablka, mnoho jablek. Dnes jsme sbírali jablka, jablka, jablka, mnohem víc jablek. Do stromů i do jablek svítilo sluníčko, ale pak se přihnaly z Německa mraky a přinesly midsomerskou mlhu: je podzim.

Můj plyšový medvěd oslavil minulou sobotu 45. narozeniny a dnes slaví svátek, protože se jmenuje hezky archandělsky Michal. A nesmíme zapomenout: medvěd Michal zdraví kolegu Ošoupánka z Pondělí.

Topí-nám-bůůůry

Topinambury prý rády slunné stanoviště. Tam prý kvetou ze všech sil. U Bohdany třeba... Hmmm. Těžko kdo najde slunnější stanoviště, než mají naše topinambury, a přesto nekvetou. Vytrvale nekvetou!
Ale proti modrému nebi nevypadají špatně, že?

Svatováclavské slunce

Slunce si na svatého Václava pohrávalo s květinami a my si pohrávali s jablky. My chceme zítra pokračovat - a co slunce?

Levandule pod zápražím

Zlatobýl na Maminčině

Odkvetlá šuškarda na skalce

Pavučina na náprstníku

Odkvetlá levandule v krajkách

Rozrazil vždykrásný

A tradiční pohled ze zápraží

Kytky, knížka, klubíčko aneb YARN ALONG 7

Před časem mě na blogu Small Things zaujal nápad propojit pletací klubíčka s příběhy.

Ginny ze Small Things k tomu poznamenává: Two of my favourite things are knitting and reading, and the evidence of this often shows up in my photographs. I love seeing what other people are knitting and reading as well. So, what are you knitting or crocheting right now? What are you reading?

Tak jsem si řekla, proč to nezkusit, a ke klubíčku a knize jsem ještě přidala kytky, když tohle je přece jen zahradní blog. Koneckonců originální YARN ALONG stejně nedokážu pořádně přeložit...

Kytky: Nahoře háčkované kytičky ze zbytků (ale co s nimi?), dole bobkovišeň (Prunus laurocerasus).

Knížka: Charles Baudelaire: Malé básně v próze. Nemusíme přece v hodinách číst jen a jen tu čítankovou Zdechlinu...


Klubíčko: Nahoře páranina z minulého týdne. Mám z plédu velkou radost, z něj i z jeho barvy. Dole šála z bezejmenné příze, je třeba ji zakončit a samozřejmě začistit. Naše Hana má baret téhož zelenkavého odstínu, tedy pokud ho od minulé sezony neztratila.

Tak jako slunečnice...

Legrační slovo topinambur chutná jako zelenina a kvete jako drobná slunečnice (Helianthus tuberosus). Dárcem několika hlíz, pramatek našeho budoucího topinambuřího rodu, je moje teta Alenka, nebo se pletu? Po úpravách bývalého záhonu bývalých jahod rostou naše topinambury tak nějak nazdařbůh z trsu libečku a z kraje trávníku. Na příští sezonu je vysadím k plotu, ať si tam zdivočí.

Máte nějaký dobrý vyzkoušený topinambuří recept?

Trojitě

Při pohledu na podvečerní stíny na Maminčině (vida, už je to pomístní jméno!) se mě zmocňuje jistá spokojenost. Plevel na ústupu, trávník skoro rovný - na naše svažité poměry, samozřejmě - a živý plot-neplot není vůbec špatný. Je to rozhodně lepší, než to bylo. Hurá!

Sem a tam, tam a sem

Motala jsem se s fotoaparátem kolem branky a pak jsem nebyla s to identifikovat, na čí zahradě jsem vlastně fotografovala. Některé průhledy mě i po všech těch desetiletích dokážou překvapit.

Zlomový den

Alitur enim liquantibus ceris,
 quas in substantiam pretiosæ huius lampadis
 apis mater eduxit.

Text sice časově nepatřičný k dnešní rovnodennosti, ale svíčky by večer mohly být milé...

Jablka, kam jen oko pohlédne

Letos se jabloně činí. Zasypávají nás jablky ze všech stran, a to jsou naše stavy téměř vyrovnané:
devět dospělých jabloní versus osm dospělých lidí (ano, ano, Rozi až za půl roku).

Jabloně vedou.

(A vstanou noví bojovníci: dvě jablůňky odrůdy Matčino si vedou dobře a letos by měly přijít další posily...)

James Grieve

Skleněné letní

Panenské

Kožené

Matčino? Asi. Tak to dopadá s těmi, kteří si nevedou popisky fotografií včas...

Slamák

Po delší době archivní fotografie: moje maminka ve slamáku, s panenkou, nezřetelné pozadí tvoří zahrada a střípky léta 1946 (?). Blížící se přízemní mrazíky už také letošní léto rozbíjejí na kousky.

Kytky, knížka, klubíčko aneb YARN ALONG 6

Před časem mě na blogu Small Things zaujal nápad propojit pletací klubíčka s příběhy.

Ginny ze Small Things k tomu poznamenává: Two of my favourite things are knitting and reading, and the evidence of this often shows up in my photographs. I love seeing what other people are knitting and reading as well. So, what are you knitting or crocheting right now? What are you reading?

Tak jsem si řekla, proč to nezkusit, a ke klubíčku a knize jsem ještě přidala kytky, když tohle je zahradní blog. Koneckonců originální YARN ALONG stejně nedokážu pořádně přeložit...

Kytky: Nahoře malé, ale šťavnaté jablko James Grieve, dole drmek obecný (Vitex agnus-castus).

Knížka: Opakujeme se čtvrťáky k maturitě. Hmm, hmm. Oprašuji zbytky latiny. Název: Bible svatá. Autor? No... No? Ano, Ten.

Klubíčko: Nahoře páranina z minulého týdne. Hotovo! Sláva. Dole opět páranina, dříve jakýsi svetr z putovního secondhandu, cena 10 Kč, nyní pléd inspirovaný Kohoutím vrškem, díky :-) Chybí poslední, lehce zdobná řada a samozřejmě začistit - snad to do příštího týdne zvládnu.

Prazbytky praovoce

Pro ptactvo nebeské, pokud tedy rádo rybíz (září 2012)

Hradby Jericha

Odjakživa svah této hlavní dědečkovy terasy nepostřehnutelně přecházel v původní strmý kolomažnický kopec s migmatitovými výchozy. Kdyby na něm nerostly stromy a nepřekážely kameny, byla by tu v zimě pro děti skvělá klouzačka... Protože nám po rekonstrukci domu přebývala hromada suti a ještě větší hromada jalové hlíny, rozhodla jsem se protáhnout navážku až téměř k samému plotu. A aby se nový a zatím nepříliš stabilní svah trochu zpevnil, začala jsem uvažovat o stavbě dalšího kamenného tarásku. Tedy spíš tarasu. Loni tak vzniklo nejprve Rozárčino vádí (k maminčině veliké nelibosti), čímž zmizel schod mezi trávníkem a cestičkou, na jaře Honza porazil Pottovu jabloň, pak jsem odkopala kousek svahu a teprve potom, v průběhu letních prázdnin, jsem začala skládat kámen po kameni - bohužel svým slimáčím tempem. Jistý vývoj je přece jen vidět např. zde.

Stav výkopových prací na naší nejdelší suché zídce (musím ji změřit - patnáct metrů?) už zřejmě dosáhl svého letošního maxima. Ráda bych dokončila první tři čtyři metry zídky, aby bylo kam na podzim vysadit nové rybízy. Snad se alespoň tohle povede...

Prvních pár kamenů jen tak pro představu... začátek července 2012.
Přebytečnou odkopanou zem jsem rozvážela po zahradě a dosýpala nerovnosti, kterých je na naší zahradě tolik co kamení. Drny jsem vozila jako starý Sisyfos nahoru do lesíka, ale kompost se mi zpátky sám nekutálel, škoda, musela jsem ho vláčet i dolů. Tak to dopadá s námi zarputilými individualisty, kteří si nejradši svou práci děláme sami...

Kousek fundamentu je hotov, hurá. Je právě svaté Anny a kamení přibývá a přibývá. Objevila jsem totiž nové naleziště.

Tady se práce na delší dobu pozastavily, protože bylo nejprve třeba odvozit množství materiálu, který se tu nahromadil během rekonstrukce domu a poněkud obrostl svlačcem. A také došly vhodné velké kameny do základů.

Konec srpna a maminka se začíná dívat na moje výkopy s určitým nadhledem. Už to nevypadá jako nepořádek, ale jako skutečná stavba.

Z tohoto pohledu spíš nepořádek  než stavba, to musím uznat. Ale je tu jistý pokrok. Je!
Přinejmenším je možné pochválit přísavník trojcípý (Partenocissus tricuspidata), jak se hezky přisává a mění socialistický betonový sokl v zelenou zeď.

Začátek září a hradby Jericha.
Doufám, že tady nebude nikdo chodit kolem a troubit - mohl by si totiž v mých mineralogických sbírkách polámat nohy.

Proti obloze

Nebyla jsem s to se rozhodnout, který snímek vyberu, a tak jsou tu oba: stromy versus obloha.

Nová tráva

U Seznamů aktualizují

Seznam.cz aktualizoval mapy, a tak se dnes můžeme podívat, jak to na naší zahradě vypadalo vloni začátkem podzimu:
javory v lesíku zlátly, cestička od branky byla už hotová (ale hromadu písku na ulici dosud neuklidili), živý plot bylo vidět i z letadla a při troše fantazie identifikujeme i kousíček kamenných zídek na skalce.

Zvolila jsem tentokrát široký záběr, aby byly vidět i pruhy zahrad a pole,
které dosud zbývají na někdejším okraji našeho městečka.

Babí léto