 |
| Zleva: patrně moje praprateta Anna, patrně moje prateta Vlasta (byly si dost podobné) s prvorozeným synem v náručí, ve vrátkách moje babička, pod schody můj dědeček a do silnice se rozbíhající moje maminka, léto 1943. |
Maminka a její malý bratránek vyrostli, ostatní jsou už na věčnosti.
A kolomažnické reálie hezky popořadě:
- Kamenný taras je dnes mnohem nižší, prašnou cestu (foto) nahradila kamenná dlažba, tu pak přinejmenším dvě generace asfaltového povrchu. A tak dva schody zmizely utopené v zvyšujícím se obecním nivó (hohoho, poprvé jsem napsala takové ošklivé slovo). Od sedmdesátých let taras nestojí na principu suché zídky (ale na pořádných základových kamenech), dědeček tehdy všechny kameny přeskládal a spojil maltou. Moc dobře si tu fušku pamatuji.
- Dřevěné sloupky v průběhu let odešly, poslední jsme loni (předloni?) spálili.
- Na tuhle branku se velmi matně pamatuji, nahradila ji současná kovová, design samodoma z šedesátých let. Číslo popisné je dnes bílé na modrém podkladě.
- Dřevěný sloup elektrického vedení tu a tam vyměňovali, poslední betonový model zmizel před osmi či deseti lety, kdy obec zakopala elektřinu pod zem.
- Letní jablko stojí svých nejméně sto let na svém místě, i když letošní mrazy a velká úroda se na stavu stromu dost podepisuje.
- Barevné floxy vlevo od branky se dnes perou s bujnou zákulou - jsme na straně floxů, a tak vedou na body.
- Vysoké smrky už dávno nejsou. Dnes v tomto úhlu uvidíme buď javory nebo akáty, nebo oboje. Smrk na snímku je možná smrk oběšencův, musím se zeptat na podrobnosti té prehistorické story...
- Jabloně v popředí vpravo vypadají jako pečlivě ošetřované nízkokmeny. Dnes jsou z nich staré neošetřované nízkokmeny, Matčino ovšem pořád chutné.
- Za okny kvetou muškáty. Truhlíky s pelargoniemi jsem už nezažila. Za mých časů muškáty kvetly na schodech, dnes na oknech do sklepa.
- Živý plot patrně ještě nebyl vysazen, i když - co se vlastně dá z takového snímku poznat?
Žádné komentáře:
Okomentovat