Ludmila

Počátkem třicátých let minulého století se můj dědeček spolu se svou první manželkou rozhodli postavit si dům. Volba padla na pošumavské městečko, odkud Ludmila pocházela a kde, možná pouhou shodou okolností, oba manželé dostali místo, tzv. definitivu. Tehdy, v době hospodářské krize, vyrostlo na kraji městečka několik vilek.

Dědeček si ke stavbě domu vybral pozemek Kolomažnici, parcelu ve svahu orientovaném na jih, aby nový dům byl plný slunce. Stavba domu trvala zhruba rok. V podstatě zároveň s domem začala vznikat i zahrada. Svah byl rozčleněn do několika teras, na dolní zahradu od silnice oddělenou kamenným tarasem byla navezena kvalitní zemina. Některé původní ovocné stromy zůstaly zachovány, jiné nahradily nové odrůdy. Na těchto zahradních úpravách se od samého začátku podíleli také oba manželé i Ludmilina maminka. Již po nastěhování v roce 1934 byla vstupní cesta od branky ke schodům lemována jiřinami, v dalších letech okrasnými hledíky a také původní skalka byla velmi pěkně upravena.

Z deníčku mého strýce, který mu vedla jeho maminka Ludmila (rok 1934).