Podzimní (ne)plány

 

Potřebuju přibrzdit.

Taky potřebuju ostříhat plot. A přestěhovat většinu věcí. A vyklidit půdu. A garáž. A zase začít víc háčkovat. A dočíst několik nakousnutých knih, to taky potřebuju.

Ale především potřebuju přibrzdit.

Po dalším delším čase...

... proháčkovaný den.

Šperkařský workshop (rozuměj jarmark s dílničkami) ve Volyni. Seděla jsem opět u stánku s háčkovanými čtverci a ulejvala se ze stavby.

Další pozitiva: dvě velké keramické misky, modrá a zelená, knížka židovských mikropříběhů z jihozápadních Čech a výborný špenátový quiche s nivou.

Večer u řeky. Vedro jako blázen.

Shodli jsme se s mužem, že nám ta stavba už leze na mozek a že je načase začít bydlet. To jsem tedy zvědava!

Včera v pozdním odpoledni

 

Letos by zahrada mohla být reklamou na samovýsev...

V džungli

 

Zahrada se (opět) změnila v džungli, chybějí jen papoušci a paviáni.

Každý den prší, takže všechno povyrostlo přinejmenším o metr. Než odkvete pámelník, bude plot vypadat, jako by ho nikdo nikdy nestříhal.

Úplně slyším babičku: Aspoň sem není vidět...

Po více než dvou měsících

Už to pomalu začínalo vypadat, že se tento blog dočista vytratil.

Ale ne. Měla jsem jen takovou menší krysičku. Strašlivě se mi nechtělo stahovat fotky z mobilu do počítače. Trvá to tisíc let a nakonec vypadne konektor...

Pak jsem se však přemohla, snímky uložila na pevný disk - a obratem utopila mobil.

Takže.

Kolomažnice kvete a je momentálně celá do tmavorůžova.

Jako tenhle šátek na objednávku.

A jako některá pole na mých sporadických cestách po širším okolí.

Je středa, hodilo by se připojit se k Ginny, ale nějak jsem vyšla z rytmu.

Ostatně i v těch knížkách jsem ve skluzu...

 

Kančov kvete...

 

... a tařice bují.

Asi už nemá cenu počítat ten zatracenej lockdown, čím ovšem nemám na mysli, že by se svět vrátil do předchozí verze.

Deset let

 

Blog má desáté narozeniny.

Zahradě je letos osmaosmdesát, moje třináctá sezona a zároveň Honzova druhá. Hybatelem se stává čím dál víc on.

Na zdi visí dědečkův plán zahrady z roku 1933 a ta kytka v rohu je nejspíš ještě mnohem starší: středomořská myrta může pocházet z konce osmdesátých let 19. století.

Nevěřila bych, že vydržím psát deník/nedeník takhle dlouho, a ještě k tomu na internetu... Vzhůru do dalšího roku!

Právě dnes by dědečkovi bylo 117 let.