Třicet tři chvilek

Pod stoletou lípou republiky.

Skóre: 33 (plus houf dětí) ku 1687.

Za jiných okolností by mi přirovnání k příběhu o padesáti spravedlivých připadalo příliš vyhrocené, ale minulý týden tu dával přednášku jistý prezidentův oblíbenec a ten by se jistě nespokojil s pouhými třiatřiceti platícími posluchači. Takže tak.

V kleci snad zatím ne, ale v koutě už dlouho, to jako jo.

Albertov, 26. 5. 2019

Jsou všude

 Jako každý rok. Všude. A zase trochu jinak než loni.

Úspěch minimální

Sekám tady, sekala jsem tam.

Zahrada u Velíšků je vlhká, tráva ostrá, rostoucí v chomáčích,o trávníku se mluvit nedá, ale sekalo se dobře. Suchá Kolomažnice má trávník podobný kvetoucí louce, romantika s orlíčky a zvonky a zběhovcem a pomněnkami a rozrazilem, ale po těch deštivých dnech, kdy tráva přes noc povyrostla snad o třicet centimetrů, se to sekat nedalo.

Takže na zahradě máme vysekaný tankodrom, a ještě mizerně.

Expresivně

Nerada to říkám, ale ten rudý jetel s tou jeho řepkou nevypadají vůbec marně.

Žádnej jinotaj v tom nehledejte, prostě jen podvečerní světlo, barvy a šumavské kopce na obzoru.

A je to tu!

Orlíčky kvetou. 

Navzdory mrazu, navzdory sněhu, zkrátka navzdory všemu.

Nejstarší

Nebo lépe: nejstarší dosud nalezená podrobná mapa našeho městečka.
První vojenské mapování 1764 až 1768.

Co mě zaujalo:
Množství rybníků. A že jich dnes nemáme málo. Rybník na náměstí, nejspíš nebesák, nebo že by pramen napájející pozdější/tehdejší kašnu?
Hustě zabydlená dnešní Pražská ulice.
Židovna táhnoucí se až téměř ke Kolomažnici.
Křížky už tehdy na dnešních místech: na Kavčinci, u nás, dole u Hálků, a dokonce i ten poslední, řečený Zelený.

Když se to tak vezme, za těch dvě stě padesát let se toho zase tolik nezměnilo...

Ať táhne dál!

Co mě napadlo při pohledu na sněhové mraky (v květnu!) a lán řepky...

Kontext  textu je sice jiný a je v něm množné číslo, ale co - ostatně může vzít leckoho s sebou.