Mlha se válí po našem lesíku, nechce se jí vstávat. Mně taky ne.
I okolní kopce spí.
............................................................................................ a babiččina klubíčka
středa 8. října 2014
Klubíčka, knížka a lesík aneb YARN ALONG 108
Klubíčka: Po delší době miminkovská deka granny square z BABY ALPACA od DROPS. Bude převažovat šedolevandulová, vypadá to totiž spíš na vnuka :-)
Knížka: Začala jsem zase trošičku číst, hezky zlehka, jedna stará dobrá Agatha.
Lesík: Hned za oknem, stačí zvednout hlavu. Barevný podzim.
Inspirace: Ginny ze Small Thinks
úterý 7. října 2014
U nás se prostě...
... nic nevyhodí.
A tak je zahradá plná starých látkových plenek a já se, zatím co ony schnou, probírám starými burdami. Vlastně ani nevím, kde bych dnes miminčí mutaci časopisu Burda koupila, pokud vůbec ještě existuje...
pondělí 6. října 2014
Osud
Někdy mám pocit, že už nikdy nikdy nikdy nebudu mít normální práci, že se budu v těch zaprášených krámech a vzpomínkách hrabat, dokud mě nezavalí.
Tentokrát na kolomažnické terase: obrazy, fotografie, výšivky ze zapomenutého kouta půdy.
Maturitní tablo, Písek 1912, dědečkův bratr Václav (druhý zprava úplně nahoře).
Tentokrát na kolomažnické terase: obrazy, fotografie, výšivky ze zapomenutého kouta půdy.
Maturitní tablo, Písek 1912, dědečkův bratr Václav (druhý zprava úplně nahoře).
neděle 5. října 2014
sobota 4. října 2014
pátek 3. října 2014
Barák na tři čtvrtě úvazku
S obchodem jsem nikdy neměla co do činění. Vystudovala jsem češtinu jako filologický obor, a abych trochu vyvážila nepraktičnost svého vzdělání, složila jsem - jaksi mimoděk - pedagogické státnice. Díky tomu jsem posledních patnáct let mimo jiné i učila, tu či onde.
Dokud na mě nespadl tenhle barák.
Přebrat, vyhodit, prodat, vyklidit, nabídnout, vyhodnotit, zlikvidovat, roztřídit, dohodnout, zpeněžit, rozdat. Odříkaného chleba největší krajíc. Všeprostupující ekonomie mě na prahu padesátky dostihla. Super...
A tak se některé dny hrabu v textech a dívám se oknem do kolomažnické zahrady a jiné dny se hrabu v tunách (doslova) nejrozmanitějších (též doslova) komodit, které nebožka za svých devadesát let života nastřádala, a dívám se oknem přes zahradu na Strahov nebo k Vyšehradu.
A když už toho mám dost, jdu ven na lavičku a háčkuju, tam i tam.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)