Zahrada v červnu 2011

Letošní červnové počasí připomínalo svými teplotními zvraty a deštivými náladami apríl. Zahradě dostatek srážek prospěl: tráva roste jako z vody a všechny nové výsadby se ujaly.

Je po dešti - pohled na alpinum ze zápraží, červen 2011.

Kontryhel obecný (Alchemilla vulgaris) je v suché zídce spokojený, červen 2011.

Dolní zahrada s ovocnými stromy, červen 2011

Udatna lesní (Aruncus vulgaris) je rok od roku mohutnější, brzy nám zahradí cestu,
červen 2011.

Ludmila

Počátkem třicátých let minulého století se můj dědeček spolu se svou první manželkou rozhodli postavit si dům. Volba padla na pošumavské městečko, odkud Ludmila pocházela a kde, možná pouhou shodou okolností, oba manželé dostali místo, tzv. definitivu. Tehdy, v době hospodářské krize, vyrostlo na kraji městečka několik vilek.

Dědeček si ke stavbě domu vybral pozemek Kolomažnici, parcelu ve svahu orientovaném na jih, aby nový dům byl plný slunce. Stavba domu trvala zhruba rok. V podstatě zároveň s domem začala vznikat i zahrada. Svah byl rozčleněn do několika teras, na dolní zahradu od silnice oddělenou kamenným tarasem byla navezena kvalitní zemina. Některé původní ovocné stromy zůstaly zachovány, jiné nahradily nové odrůdy. Na těchto zahradních úpravách se od samého začátku podíleli také oba manželé i Ludmilina maminka. Již po nastěhování v roce 1934 byla vstupní cesta od branky ke schodům lemována jiřinami, v dalších letech okrasnými hledíky a také původní skalka byla velmi pěkně upravena.

Z deníčku mého strýce, který mu vedla jeho maminka Ludmila (rok 1934).

Dědečkův plán

Po babiččině smrti jsme při vyklízení půdy na dně jedné dřevěné bedny objevili starý plán na osázení zahrady. Dědeček tento plán nakreslil zřejmě již během stavby domu, protože na plánu chybějí některé hlavní terénní úpravy pozemku.

Dědečkův plán osázení zahrady, asi rok 1933

Plán řeší vzhled a využití dolní zahrady a bezprostřední okolí přístupové cesty k domu. V levé horní části plánu, na místě někdejšího a nyní znovu vznikajícího alpina, je pouze nápis Alpinum, pravá horní část za domem, tedy lesík, není vůbec zakreslena.

Na plánu vidíme řadu dosud existujících stromů, stejně tak hlavní kamenné schody do dolní zahrady a šeřík u schodů u domu. Na některé plánované zahradní práce však v průběhu let vůbec nedošlo, například kordony, po nichž dědeček toužil, nebyly vysazeny, živý plot donedávna tvořila řada pámelníku (předloni prosychající keře nahradil ptačí zob), nikoli psí víno atd.

Některé prvky, které jsme si v samém začátku rekonstrukce zahrady "sami vymysleli", jsme následně objevili na dědečkově plánu z třicátých let: alpinum měl od trávníku oddělovat kamenný taras (dnes již v hrubé stavbě stojí), hlavní cestu mělo zdobit růžové loubí apod. Rozhodli jsme se proto obnovit, zachovat či dotvořit jednotlivé partie zahrady podle dědečkova plánu – samozřejmě v principu, s přihlédnutím k vzrostlým stromům i k odlišnému využívání zahrady.

Pohled shora na kamenný taras (červen 2011), který odděluje alpinum od trávníku pod ním. Taras je postaven na principu suché zídky, lícuje se schody i s domem tak, jak to dědeček plánoval před necelými osmdesáti lety.

Modrá

A podvečerní modrá nálada.

Zarůstající alpinum, květen 2011

Náprstník červený (Digitalis purpurea)

V zahradě vykvetly náprstníky.

Lesík se ovšem nenechal zahanbit. 

Změna

Takový byl stav zahrady počátkem jara 2009.

Jaro 2009

A takto vypadala stejná partie zahrady letos v květnu.

Kratičký mezistav v květnu 2011

Květen 2011

Džungle

Kdysi byla severní až severovýchodní část Kolomažnice pokryta smíšeným lesíkem s převahou jehličnatých stromů. Časem se skladba lesíka měnila. V letech poválečných, kromě velkého sucha, následkem něhož uschla řada borovic, ke změně charakteru lesíka přispěly volně chované slepice. Regulovaly samovýsev akátů i javorů, bránily náletu dubů i dalších dřevin. V oněch slepičích letech se v lesíku mimořádně dařilo bezu černému a z hub zde v příznivém létě rostly jen bedly. Od osmdesátých let lesík začal zvolna pustnout. Nálet houstl, ale nemýtilo se, aby bylo – jak babička s oblibou říkala – na zátop. V hustém podrostu však semenáčky mířily do výšky za světlem a jejich kmeny nijak nesílily. Z lesíka se stávala neprostupná džungle. Nebo urwald.

První etapa mýcení urwaldu, léto 2008

V urwaldu byla tma i v pravé poledne, léto 2008.

Pohled na sever, či na jih? Počátkem léta je urwald všude stejně zarostlý.

Lesík při pohledu z terasy, léto 2008

Urwald byl podzim co podzim půvabně barevný. Spadané dosahovalo místy po kolena a romanticky šustilo při každém kroku. V zimě miliony maličkých semenáčků javoru mléče připomínaly ježčí bodliny.

Podzimí lesík v roce 2007

A takto vypadala v létě 2008 naše první paseka, právě na ní vzešla první tráva. Největší a nejslavnější zásluhy na klučení a vyklučení javorového urwaldu má můj táta. Strávil touto prací více než dva roky.

Konečně paseka, srpen 2008

Také zahrada připomínala rozcuchanou džungli. V roce 2008 sice již při pohledu zdálky nevypadala jako obrovská brokolice, z níž kdesi nahoře vykukuje komín a hromosvod, přesto tu bylo stromů, keřů, zvláště rybízových, stále více než dost.

Dolní zahrada, květen 2008

Někdejší alpinum začátkem léta 2009 připomínalo neuspořádanou džungli. Mahonie, brslen, množství ozdobné plazivé hluchavky, okrasné jehličnany a tu a tam polštář rozchodníku.

Kdysi tak barevné alpinum začátkem léta 2009

Ze zápraží za podvečerního světla tato stará přerostlá a vlastně dost zanedbaná zahrada nepostrádala jisté kouzlo. Napadlo by však někoho, že za cestičkou v místě nynějšího houští kvetla kdysi pestrobarevná skalka?

Zapadající slunce na jaře 2008