Závoj

Dnešek propřeháňkoval. Vycházela jsem na zahradu a obratem se vracela. Kompost musí počkat.

Východní cíp kolomažnického pozemku: třešeň ptačka a střemcha. Přes zahrady je vidět kopec Hradějn.

Uff!

První lesíková ohrádka fungovala dobře, dokud bylo vlhko. Jak uhodila vedra, bylo po legraci...

Dnes skončily mé kompostovací experimenty. Definitivně! Žádné přikrmování kváskem (kde jsem to jen četla?), žádné vytváření horkého kompostu (viď, mami!) ani jiné vymyšlenosti. Na plné čáře zvítězil divoký lesní kompost. Už žádné ohrádky tu či onde, kdepak.

Na dolní zahradě zůstává poblíž popelnice plastový kompostér na běžný odpad z kuchyně plus tu a tam hrst trávy. Ostatní, tedy především tráva a větvičky a plevel a tak, půjde do záty do lesíka, s mezipřistáním v ohrádce za dřevníkem, aby nemuseli naši vážit takovou dálku a hlavně výšku.

Polodivoký kompost ohraničený listím v černých pytlích na odpad. Prý tak vznikne skvělá listovka. Možná ano, nám ne. Máme místo toho kvalitně mumifikované javorové nosy.

Závoz, náš velký divoký lesní kompost, potřebuje při dolní hraně ohrádku aspoň půldruhého metru vysokou. Možná začnu proplétat proutí. Skoro permakulturně :-)

Kompost na konci podzimu trojmocný, tedy závoz lesnitý. Ostatní viz výše.

Přestupní stanice za dřevníkem nad garáží. Denivka v ní zdárně přečkala letošní dlouhou zimu.

Pokus o javorový kompost na naší jižní skále experimentálně dokazuje, že při patřičné teplotě a v suchu lze uchovat neuchovatelné. Egyptské mumie, jděte se zahrabat!

Sisyfovy cesty s kolečkem nahoru dolů. Prokládám čerstvou trávu předloňským listím, prosýpám popelem z větví a kátruju nahrubo. Aaaach!

Uprostřed všeho kompostování cosi omamně voní. Vida, naše střemcha v nejvýchodnějším cípu lesíka kvete. A bzučí. Nechcete někdo odkopek?

Už jsem zase na třech metrech výšky.

Ohrádky jsou pryč. Mám radost. Uprostřed hromad je fajnový kompost. Okraje vozím na závoz. Průběžně vysazuju lísky k panelákovému plotu. Pokračování zítra.

Shora & zdola

Hora Libín a kvetoucí Pošumaví. Z výšky...

Celý den bylo jaksi pošmourno, o to krásnější přišel nedělní večer. Vylezla jsem na náš vyhlídkový posed (poprvé, protože nemusím výšky) a tohle je náš jarní lesíh shora.

A takhle vypadá lesík přes modřencovou clonu.

Ženich a nevěsta

Ženich značně obstarožní a nevěsta nemladá.
Lesík v jarně slavostním průvodu.

(Zato já jsem zcela neslavnostně celý den přehazovala komopst...)

Jabloňová duše

 Kuláče ze stařenky jabloně. U sto deseti jsem přestala počítat...

Dva roky

Blog má dnes narozeniny. Děkuju všem, kteří přišli, a děkuju zvlášť těm, kteří se sem, do dědečkovy zahrady, vracejí.
Zahrada pomaličku rozkvétá a radost z ručních prací během uplynulých měsíců by předčila má očekávání, kdybych nějaká měla :-)

Dědečkovi by dnes bylo 109 let.

Dvanáct měsíců v zahradě.
Dědeček prvňáčkem, jako desetiletý, maturant, po válce, ve Francii v roce 1969.

Knížka, hodně klubíček a kousek (virtuální) zahrady aneb YARN ALONG 38

Knížka: Daniil Charms... Nevím, jak se k nám ta knížka dostala. Přerovnávám knihovnu a třídím. Kdyby mi bylo sedmnáct, nejspíš by se mi ty Charmsovy kratičké texty líbily. Dnes už ne. Nebo ještě ne?

Klubko: Díky Tvořivé ovečce jsem se proháčkovala hektickým posledním týdnem maturitních ročníků a  modrozelený šál je hotový. A cihlový za půlkou. Asi si budu muset otevřít háčkované šálařství, jinak totiž jejich výrazně zvýšený výskyt doma rozumně nevysvětlím ani sobě, natož rodině...

Kytka: Loňský pryšec. Letošní dosud pospává.

Inspirace: Ginny ze Small Things.