Pan prezident

 

Venku je lezavo, prší, div ne listopad, jsem nastydlá a nemůžu na zahradu. Zdá se, že nazrál čas na filipiku proti panu prezidentovi. Čas na filipiku, která nebude o konkrétním prezidentovi (ze všech nejméně o prezidentovi ČR), ale o autorech psaných textů, kteří ve svých textech vytrvale či jen sporadicky užívají výraz pan prezident, a to především a zejména ve vztahu k prezidentovi ČR. 

Oč tedy jde? Jeden příklad za všechny, sobota 10. 10: 2020, reflex.cz: Přestaňte krmit pana prezidenta Zemana (Karel Steigerwald). Pokaždé, když čtu text autora, o němž se lze domnívat, že nepatří k voličům současného prezidenta, zarazí mě užití výrazu pan prezident v běžné větě. Proč to autor dělá? Proč to proboha dělá?!

Nevzpomínám si, že bych někde četla, že promluvila paní královna Alžběta II. Nebo že audienci udělil pan papež František. (Veličenstva a Svatost ponechme pro speciální příležitosti diplomatického rázu.) Ani pan prezident Macron nelétá často na zahraniční návštěvu, obvykle občanské společnosti stačí pouhý prezident Macron. Stejně tak kancléřka Merkelová, Angela Merkelová, nebo dokonce jen Merkelová. S paní prezidentkou Čaputovou se v textech sice tu a tam setkáme, možná ovšem spíš jako s jemným projevem přeshraničního obdivu/závisti.

Proč tedy pan prezident Z.? U mluvčího Ovčáčka to je naprosto pochopitelné, podobně u prezidentových obdivovatelů. Ale u ostatních? Copak nestačí napsat prezident? Kolikpak jich máme? Nebo prezident Z. či prezident M. Z., když už je kvůli kontextu zapotřebí odlišit prezidenta od prezidenta. Je to snad poslední ozvěna starého mocnářství? Nebo úcta k funkci? Ano, opravdu? Dobrá, někdy možná ironie... 

Představme si, že nám zatéká do domu a je třeba, aby přišel pokrývač a s naší střechou podnikl něco zásadního. Naše vyjádření o věcech budoucích může znít mj. takto:

Střechu nám spraví pokrývač Novák z firmy Zastřešeno. Neutrální, a přitom dostatečně zdvořilá formulace, nic proti ničemu. Podobně tedy: Věnec k pomníku padlým položil prezident Novák.

Střechu nám spraví pan Novák, pokrývač z firmy Zastřešeno. Opět neutrální formulace, ovšem, aha, forma je poněkud knižnější. Podobně tedy: Věnec k pomníku padlým položil Jan Novák, druhý přímo zvolený český prezident.

Střechu nám spraví Novák ze Zastřešeno. Nováka známe, je to soused, chodili jsme s ním do školy. A nebo jsme hulváti, to je druhá možnost. Tato varianta je ve formálním písemném styku (velmi) nevhodná: Jako poslední z prezidentů se na ceremoniál dostavil Novák z Prahy.

Střechu nám spraví pan pokrývač Novák z firmy Zastřešeno. Pan pokrývač Novák má zlaté ruce, to je přece fachman, vždycky si očistí boty o rohožku a nikdy se nezapomene optat na babiččino zdraví. A nebo jsme prostě jen velice zdvořilí. A zde, hle prezident-tatíček verze 2.0: Nakonec milovanému panu prezidentovi zazpívali prvňáčci ze ZŠ TGM.

Rozdíl jasně vidíte. 

Celý současný prezident republiky. Nebo ne?

P. S. Nejenže tu není řeč o Jejich Veličenstvech, ale ani se tu nejedná o oslovování. V takovém případě jedině pane prezidente nebo vážený pane prezidente. Vždy je možné se odvolat na fatickou (není to překlep) funkci jazyka.