Od rána chumelí.
Celý den jsem se zaobírala jednou nepříliš zábavnou zakázkou a zároveň jsem celý den byla líná vytáhnout paty z domu, když nepočítám cestu do dřevníku a zpět. Kolomažnice je pod sněhem, práce je hotová a odevzdaná, prostě pravý čas na pořádnou dávku ikeáckého plánování a prokrastinace nad starými mapami.
Tahle je z poloviny 19. století a Kolomažnici poznáte na první pohled (na druhý je to kóta 310). A z mapy je také patrné, proč se Dlouhé louce (zelená okurka od rozcestí vpravo) říká Dlouhá louka.
Žádné komentáře:
Okomentovat