V pátek jsem jela s kamarádkou R do Drážďan a zpět. Žádné umění, žádné kostely, žádné procházky, dokonce ani žádnej předvánoční ajrkoňak. Můj cíl byl jediný: kožené zimní boty. Během třiceti minut jsem koupila dvoje boty velikost 42 (zkuste v Čechách koupit jedny...) a čtyři proužkovaná trika a po zbytek pobytu za hranicemi jsem fungovala jen jako doprovodné háčkující zavazadlo.
Botky závidím, v dobrém. Tady sice 42 jdou sehnat ale málokdy kožené a bez podpatků. Mám 41, ale protože pravá noha otéká často, musím taky kupovat větší boty a je to teda boj.
OdpovědětVymazatNechápu ten nedostatek ve výběru. Copak všichni musejí mít nožku jako malá Japonka?
VymazatNemají! Po porodech mám z trochu větší 40 mám najednou 42 a je to boj... Teď jsem to riskla a objednala tenisky v Anglii a jsou boží. Považte - VŠECHNY boty nabízí i v této zcela nepopelkovské velikosti!
OdpovědětVymazatI.
Já mám zase zkušenost se shánením bot č.36 pro tu moji princezničku. Malá má boty vel. 36 a sehnat pro ni dobře padnoucí kozačky je umění. Většino je nemají a když jo, tak malou dřou. Prostě jsem byly asi v 10 obchodech, než si vybrala. Tato velikost už je pomalu nejmenší dámská, ale ty jsou jí široké a hlavně vysoká. Vypadá v nich jak kocour v botách.
OdpovědětVymazatJo sehnat teď kvalitní boty je umění. Bot je všude dost, ale jakých - nekvalitních a ošklivých.
T.