... jsem ty dva šátky nějak vyfotografovala.
Bylo to děsné. Napřed svítilo moc slunce a pak zase byla moc tma. Dost jsem se vztekala. Muž mi radil, takže jsem se vztekala ještě víc. Prostě samé brykule. Je jasné (mému muži už dávno), že fotografování šátků se u mě řadí do stejné kategorie jako tanec nebo plynná konverzace v (jakémkoli) cizím jazyce. Lepší se tomu vyhnout.
Nakonec jsem překvapená, že modrý šátek vyšel vcelku modře.
Ovšem jak modře, že... Zřejmě nejblíž je hodně tmavá kobaltová modř a v ní nitka šeříkově fialové. Podle počítačové standardizace je to barva navy a hotovo.
Rozpis je tu.
Druhý šátek si nechám na jindy. Tak.
Žádné komentáře:
Okomentovat