úterý 2. září 2014

Prolomte se, nebesa....

... a spadni, buchto plná máku!

Na tohle oblíbené říkadlo z dětství (jak jen se jmenovala ta obrázková knížka?!) jsem si vzpomněla právě u tohoto snímku. Kameny jako by přilétly odněkud z výšin mimo prostor (a čas), žádné ukotvení, kde nic, tu nic.  A přitom tahle poměrně široká zídka (že to není z fotky patrné!) se váže se svahem (vůbec, co?), je zezadu drenážovaná (hahaha!) a její kámen úhelný tvoří rostlá skála (ta Petra fakt kecá!).

5 komentářů:

  1. Odpovědi
    1. Podařilo se mi napsat tajemnej příspěvek :-D Jůůů!

      Vymazat
  2. Já taky moc nerozumím, ale tvoje zídky obdivuju. Mně se nedostává energie.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A divíš se, Lenko? Při takové stavbě, kterou prožíváš, bys ještě chtěla stavět zídky :-D

      Vymazat
    2. Chtěla, no. Já jsem ten kozoroh, co musí mít všechno perfektní a už mám paniku, že to do zimy nestihnu.

      Vymazat