sobota 27. července 2013

Přitápíme

Na ohništi se nám nakupila hromádka ostružiní, akátových větviček a jiného nekompostovatelného pichláčí. A tak jsem poslala e-mail jihočeským hasičům, že budeme pálit zahradní odpad, a škrtla jsem sirkou. Oheň vzplál v mžiku jako oběť Ábelova...



... a po deseti minutách bylo po všem.

Jenže nad vychládajícím ohništěm jsem si uvědomila, že jsem chtěla spálit dávno suché natě orlíčku.
Takže druhé kolo.







Když oheň podruhé dohasínal, přišel Antonín s hráběmi a zbytky suché trávy ze stráně před domem.
Třetí kolo.





Na třetí popel už baterie ve fotoaparátu neměla trpělivost. Takže konec reportáže, nikoli však ohně.

Napsala v
Štítky: , ,

4 komentáře:

  1. Amelie27. července 2013 v 21:50

    Nádherný oheň - připomnělo mi to povalování se jako dítě na chatě a opékání buřtů.

    OdpovědětVymazat
  2. Šárka28. července 2013 v 10:19

    taky mám ráda ten smrad když se pálí a dělají ohýnky.jen do nich nesmí sousedé házet pneumatiky :(((

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. petka28. července 2013 v 13:54

      Za časů vlády naší babičky se čoudilo dost často. Snažím se tuto činnost redukovat na minimum, i když ohýnky mi taky voní, a tak pálíme vesměs jen samé trny.

      Vymazat
  3. JaneX10. července 2026 v 7:18

    Tahle údržba je prostě občas potřeba, taky to máme tak jednou za měsíc na zahradě, že se prostě pálí nepořádek a tak. Je to prostě potřeba, co si budeme povídat. A platí to všude. Třeba i v kancelářích. Když jsme dávali nový kancelářský nábytek, tak se taky dělala velká údržba a hlavně inventura toho, co v práci potřebujeme a co ne.

    OdpovědětVymazat

Přihlásit se k odběru: Komentáře k příspěvku (Atom)