Obdélník

Tohle je výřez z jedné pohlednice našeho městečka. Ten trojúhelník uprostřed je náměstí. Svobody. Zelená skvrna uprostřed trojúhelníka je lípa. Republiky. Náměstí je vydlážděno kamennými kostkami, ne, není to písek na plážový volejbal. Ten je na novém hřišti u koupaliště. Kostel má žlutou fasádu s barokizujícími ornamenty a je dost výrazný, všimne si ho každý.

Abych to shrnula: uprostřed zřetelně trojúhelníkového kamenného náměstí roste solitérní, téměř stoletá lípa a kostel stojící nedaleko ní není k přehlédnutí.

Přesto pokaždé, když někoho naviguju směrem k nám, řeknu (nebo přinejmenším si pomyslím) zhruba toto: A až vyjedete na vršek, budete na náměstí a pak pojedete pořád po hlavní, která odbočuje ve směru jízdy v levém rohu toho obdélníka. Obdélníka!

Přinejmenším pětačtyřicet let chápu rozdíl mezi trojúhelníkem a obdélníkem. A stejně zatvrzele vnímám naše náměstí jako obdélníkové a ze všech výše představených jeho případných atributů vybírám právě a jedině ten chybný.

Asi to bude tou perspektivou. Když stojím dole na náměstí, chybí mi nadhled.

Chystání

Blíží se začátek sezony.

Polnohospodářské práce se vzhledem k okolnostem smrskly na kopr. Taková mantra: kopr, kopr, musím koupit kopr a včas ho zasít. Byly časy, kdy se nám kopr v zeleninových záhonech přeséval  rok co rok sám. Pak nějakou dobu kolonizoval záhon s růžemi, ale odtud ho vytěsnila máta. Takže koupit kopr.

Koukám na tuto únorovou fotografii lesíka a říkám si, že letošní sezona bude nejspíš opět především lesíková.  Třeba se to ještě nějak vyvrbí.

Jo, kopr a zajít do vrbovny pro nějakou medonosnou jívu a vymyslet na suché Kolomažnici, kam s ní...

Klubíčka, knížka a Popeleční středa aneb YARN ALONG 219

 A. J. Cronin: Klíče království nebeského.
Jeden z nejkrásnějších příběhů, které jsem kdy četla.

BabyAlpaca DROPS, háček č. 4, nový nápad, krajkový vzor, popelavá barva. Nebo levandulová?

Jak jsem objevovala Ameriku

Moje háčkování je činnost primárně rekreační, sebezáchovná. Proto osciluje mezi dvěma polohami.

Poloha A znamená snadno zapamatovatelný vzor, nad nímž netřeba bádat, dohledávat v rozpisu (neumím číst), přepočítávat a označkovačovávat a vzápětí odoznačkovačovávat.

Poloha B je výzkumně imaginární: zahlédnu (obvykle letmo) vzor, háčkovaný, pletený, zkrátka nějaký, a hned mi se mi v hlavě rozběhnou dlouhé sloupky na krátké tratě a krátké sloupky na dlouhé tratě, safra, jak by se tohle dalo uháčkovat...

Výhoda polohy A spočívá v tom, že procvičuju drobnou motoriku. Výhoda polohy B tkví v tom, že mě nebolí za krkem. Výhodou a zároveň nevýhodou polohy A i B je hmatatelný, resp. nehmatatelný, výsledek, záleží jen na úhlu pohledu.

Čímž se zvolna dostávám k Americe.

Koncem léta jsem v rámci svého nekonečného přebíracího projektu narazila na klubíčka po manželově nebožce tetě, dej jí Pán Bůh věčné nebe se spoustou příze! Vzpomněla jsem si na její pletený kostým s jakoplizovanou sukní a začala jsem přemýšlet (poloha B), jak podobného efektu docílit háčkováním. Volným asociačním procesem jsem se přenesla přes všechna úskalí (většině jsem se totiž vyhnula) a vznikl tento šátek. Šátek, který s tetinou sukní nemá nic společného, totiž až na ten prvotní impulz.

Pak šátek několik měsíců ležel ladem, neodcamfouskován, jak už to u mě bývá.

A než jsem se odhodlala k dokončovací akci, koupila jsem si v Londýně toto.
A v tomto je toto:

Achjo, objevila jsem Ameriku aneb Teď, teď tu byl.

Fejsbuky

Uvažuju (rozuměj: váhám) o fejsbucích už déle než rok.

S těmi šátky je totiž třeba něco podniknout, než mě zavalí nebo se do nich nedejbože pustí moli. Jinak budu muset přejít na jinou (další) rukodělnou činnost.

Ovšem kterou? Paličkování nebo vyvazování koberců by bylo super, oboje totiž zabere dost času, aspoň mně by zabralo celý oceán času, a tak by hotových výrobků bylo poskrovnu (jeden?), problém kam s ním? by zůstal Janu Nerudovi. Jenže ani to, ani ono nelze provádět v dopravních prostředcích, na chodbách různých institucí, na lavičce v zahradě či na výletě pod rozhlednou.

Takže musím s kůží šátky na trh, i když zatím ne doslovně.
Dobře, zkouším to. Ale!
A proč si teda konečně nepořídíš fejsbuk?! 
Protože proto.
Leda..., leda bych tam byla inkognito, jen háčkování a příze.

A vida, už v tom lítám.
Konečně, po šesti týdnech vykrucování, vymlouvání a přešlapování (díky, Haničko!), jsem se pustila do pozvolného prozkoumávání fejsbučího terénu a do úporného přemýšlení, čím začít.

Nakonec se začátek šálivého fejsbučení vyřešil sám. Mám velkou radost, že první příspěvek je právě zvon a právě Václav a právě do (našeho) kostela svatého Havla.

Přijďte příští neděli taky! 

(A s sebou si vezměte háčky/jehlice nekovové, aby biřicové u brány nemysleli, že je to snad zbraň.)

Šálivý profil je zde.

Podobnost čistě...

... nenáhodná.

Melichar, dva roky (2017).
Petra, tři roky (1969).

A můj táta třeba tady.

Chlubné plíce

Dneska se cítím pod psa, a tak navzdory plánům a počasí zůstávám doma zachumlaná doufajíc, že je to jen drobné předjarní nastuzení. Zato včera jsem se pýchou nadýmala (a to mám za to!), můj poslední šátek se totiž dostal na Fleru do top výběru, heč heč heč. Řekla jsem si, že svou dětinskou radost z takové banální marginálie musím (musím!) využít k reklamě. 

Tak tedy dneska reklamuju!

Toto je můj modrý topvýběrový šátek Křížem krážem. 

Kdo by si chtěl uháčkovat svůj vlastní, pro toho je rozpis zde.

Kdo by chtěl šátek hned a bez práce, pro toho je odkaz tu nebo tady.

A kdo by chtěl prostě nějaký jiný ode mě háčkovaný, může napsat sem.

K dnešnímu „vítěznému datu“ by se ovšem spíš hodila tahle fotografie s ostnatým drátem než ta s poleny, ale což. Ta první je (doufám) šátkovitější.