Nekrajinou

Pocidliním za nemocnou tetou.
Že zdejším nechybějí kopce? Hmmm...

Ale když si člověk šikovně stoupne, může i rovina mít určité kouzlo jak čelem (druhý snímek), tak vzad (třetí snímek).
.

A pondělní realita

 

Úkol pro letní semestr.
Konec třicátých let. Není to krása?!

Až na ta okna. Jeden zkrátka nemůže chtít všechno.

Nedělní pohádka

Pohádkové jíní ve vyšších polohách a droboučké sněžení všude...

... a na zápraží péefko, které nevyšlo na Nový rok :-D

Jo, a ty knihy...

Za rok 2015 zaznamenáno celkem 43 titulů. Spolu Gilbertem Keithem Chestertonem, mistrem paradoxu, bych mohla prohlásit, že jsem toho loni přečetla méně, protože jsem víc četla.

V roce 2015 vedly detektivky (jako vždy) a nově dětské knihy (vida!).

Byla jsem zvědava na Žítkovské bohyně a - hmmm.

Postmoderní vývoj české knižní produkce z určitého úhlu dobře charakterizuje Příběh opravdové vášně. Bože! A tohle je vytištěno na křídovém papíře...

Nejvíc mě pobavila téměř padesátiletá Sheila Levinová zemřela a žije v New Yorku. Hořce se směju při pouhé vzpomínce.

Ale úplně nejvícovatěji nejvíc mě dostala Eva Klíčová a její literárněhistorické úvahy. Zadala jsem si ji už do vyhledávače a půjdu po jejích textech. A možná si díky tomu přečtu nějakou současnou českou prózu, což od doby, kdy začali vydávat romány už i mí vrstevníci, činím s velkým sebezapřením.

V roce 2016 si budu vypisovat jen takové autory, od nichž jsem ještě nikdy nic nečetla. A za rok uvidíme.

Kolomažnice stále chundelatá

Tento příspěvek píšu kvůli prvnímu snímku. Ten totiž demonstruje zvláštní kolomažnické bezčasí. Smíšený lesík na kraji zahrad či polí. Fotografie mohla vzniknout letos na Nový rok stejně dobře jako před sto padesáti či dvěma sty lety, tedy kdyby tehdy nosili po kapsách chytré telefony. Zjevně se ve směru od Dlouhé louky nezměnilo nic, pranic, borovice, jedle, nějaké listnáče a víc nic.

Druhá fotografie naopak ukazuje, že se změnilo takřka všechno. Z protějšího Kančova vidíme dějiny městečka jako na dlani: původní stoleté chalupy časem zvýšené do podkroví, prvorepublikové vilky uprostřed zahrad, socialistické bytovky (čert je stále nevzal, bohužel), barevné novostavby - jen Kolomažnice stále stejně chundelatá.

Popadesáté

Ještě před několika lety jsem si dělala plány. To a to a taky tohle.
Už mě to nějak přešlo.

Na letošek tedy žádné plány nemám. Natož předsevzetí. I když kafe bych fakt měla omezit...

Čeká mě pokračování vleklých potíží se zuby (a patrně další zdravotní opletačky), přinejmenším dvě cesty do Midsomeru a především jedno červnové překvapení.

Křížová cesta s kaplí Svatého Ducha nad naším městečkem, což z fotografie rozhodně není patrné.

PF 2016

V novém roce srdce živá a vřelá, nikoli kamenná nebo teraso :-)