Tři

Dnes už jen dvě.

Maminčin bratr, poslední toho jména a poslední pamětník Kolomažnice bez našeho domu.
Toník, + 93 let.

Uplynulé dny

V uplynulých dnech mě ty internety nějak přestaly bavit. 

Dost prší a vůbec je dost zima. Takže topíme v krbu.

Ve zdi mezi kuchyní a koupelnou praskla voda, zatím se zkoumá, kde přesně je problém, aby se nemusel bourat/stavět celý dům.

Honzova záda se zase zlepšila, otevřeli saunu, takže ožil.

Maminčin bratr už jen spí.

Pustila jsem se do pozvolné revitalizace zcela vyschlé skalky.

Konečně jsme zprovoznili benzinovou sekačku.

Včely se opět vyrojily.

Vlastně ani neháčkuju.

Ale u Velíšků jsme pokročili, aleluja.

Dnes jsem absolvovala pracovní pohovor a jsem zároveň pobavená a zároveň zvědavá.

A babiččina pomsta, ať je sucho, jaké chce, je opět tady!

Karanténa, den poslední

Poslední karanténní výlet, tentokrát jen s maminkou.

Rábín, velkostatek, kde se narodil můj prapradědeček Martin. 

Černěveský Háj, kde se narodila moje praprababička Terezie.

Lomeček. Uvnitř baroko a rehek domácí.

Chelčice.

Karanténa, den 59 až 62

Únava z karantény na nás doléhá.

Honzova záda se dočasně zhoršila.

Docela prší.

Kolomažnici to svědčí, nám méně.

Hromada pojížděk a popojížděk.

Práce u Velíšků.

Včely. A zase včely.

Karanténa, den 57 + 58

Pojíždění a vyřizování, Strakonice, Písek.
Spousta času stráveného ve stavebninách.

A venku fakt dost zima.

Karanténa, den 56

V noci přece jen zapršelo.

A hned toto.

Studená neděle doma.

Venku kvete stráň.

Karanténa, den 55

Zpoza kopců hřmělo.
Zase jen pár kapek.

A přitom u Velíšků dnes navečer takový slejvák.

Karanténa, den 54

Den vítězství.

Nakonec jsem americké džípy včera viděla dvakrát, zřejmě jak jely do Prachatic a pak nazpátek.

Dnes rojení okolo včel: čtyři Honzové/Jendové, Jeníkové/Jeníčkové najednou.

A větve. Hromady větví. Už dlouho jsem neuspořádávala lesíkové komposty. Takže ty dnes taky.

Karanténa, den 53

Doba orlíčková je tu!

Dnes u Velíšků spousta telefonování s řemeslníky a maličko háčkování.

Lenčin šátek je v nejfinálovatějším finále.

Předposlední řada aneb YARN ALONG 256

Šátek pro Lenku se chýlil, až se dochýlil k předposlední řadě.

Po nemnohých, zato bídných přeprškách opět slunce. A pěkně frišno.

Karanténa, den 51

Můj medvěd Valentýn, riziková skupina 50+.

Maminka vykrámovala ze dna skříně mou dávnou krabici na pohlednice (původně švýcarská čokoláda) se sebranými ostatky mého dětství. 

Ten obrázek s Fantomasem mi spolužáci kdysi těžce záviděli.

Níže podepsaný ředitel gymnázia se mnoho let poté stal mým kolegou.

Karanténa, den 49 + 50

Dva dny podivného nečasí. Ani déšť, ani vítr, ani slunce, ani nic.

V neděli jsme vyšly se sousedkou R. na Hradějn, na starší generaci bylo chladno.

Pondělí taky žádnej zázrak.

A to je tak všechno.

Devět let

Blog má deváté narozeniny.

Zahradě je letos sedmaosmdesát, moje dvanáctá sezona je zároveň Honzovou první.

Postupné a velmi pozvolné střídání stráží.

Přemýšlela jsem celý den, kterou fotografii narozeninově vyberu, a ono večer toto. Dvě duhy, z nichž ta vnitřnější utvořila skutečný arc en ciel.

Chtěla jsem napsat nějaké výroční resumé, ale nakonec nenapíšu nic. Venku konečně prší. Co si přát víc?

Právě dnes by dědečkovi bylo 116 let.

Karanténa, den 47

Kde to je?
Honzova nová skála.