pondělí 17. června 2013

Hradba

Babička mívala několik záhonů různobarevných kosatců. Veliká krása, když kvetly. Ale potom? Proschlé listy, samá husí noha, brr! Kolikrát jsem ty mizerné kosatce překopávala, kátrovala - marně... Nakonec jsem si řekla, až babička nebude, že půjdou, co s takovým trápením!

Nedošly daleko. Zasadila jsem jejich oddenky na hranu nově vzniklého navážkového svahu, ať se předvedou, je to jejich poslední šance v naší zahradě. První dva roky vyrostly pěkné tučné listy, vypadalo to dobře.

A letos? Krása. Čistá krása. Bez husí nohy, protože bršlice je potvora vybíravá a v této jalové zemi je jí příliš sucho a hubeně.






3 komentáře:

  1. Máš recht, čistá krása. Byla by jich škoda.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Asi je začnu vysazovat nahoru k plotu. Ať si v lesíku zdivočí :-)

      Vymazat
  2. Přesně,krása.Pravda je, že zahrad skoro zmizely.A je to škoda,mám ráda jejich vůni.Táta měl kamaráda,měl jich plnou zahradu,různé barvy a když kvetly,byla to místní atrakce.Ale umřel a kosatce taky,bohužel.

    OdpovědětVymazat