Tady je jabloň před zásahem. Stará, kdysi prožezávaná a pak ponechaná napospas vlkům.
Spleť přestárlých větví a větviček, vzájemně se křížících. Na větvi v červeném kruhu je stará zhojená rakovina. Větev půjde pryč, protože živiny proudí vzhůru jen malou částí pletiva této větve (doufám, že termín používám správně :-) ).
Lektor řeže a řez komentuje. Snažím se odhadovat, která z větví přijde na řadu jako další, a překvapivě se mi to daří.
A tady je jabloň po zásahu. Do koruny půjde víc světla a řez strom zmladil. První i tuto poslední fotografii jsem nechala ve velkém rozlišení, kdyby si někdo chtěl prohlédnout větší detaily.
Co jsem si zapamatovala:
- Moniliové plody je třeba odstranit (zakopat, spálit), i ty mumifikované.
- Větve mířící vzhůru rostou, vodorovné větve plodí, větve mířící dolů nejsou perspektivní - lze je však zmladit.
- Prořezáním se stromu přidá na životnosti.
- Vyřezávají se větve mířící do středu koruny, větve, které se vzájemně překrývají, a samozřejmě větve suché a nemocné. Ořešák takové větve shazuje sám, jabloň nikoli.
Z toho, co bylo řečeno o podnožích a prořezávání, plyne, že zpravokořeňování stromků (viz např. Svoboda, J: Kompletní návod k vytvoření EKOZAHRADY a rodového statku. Smartpress 2009, 352 s.) je docela obyčejná loterie a že ponechání ušlechtilé jabloně (nikoli planého semenáčku) jde proti věci samé, totiž nejen proti výnosu.
:-) :-) :-)
OdpovědětVymazatMoc pěkná školní lavice :-)
OdpovědětVymazatTy sáňky jsou v tomto šíleném nejaru více než aktuální :-(
Vymazat