Úroda

Kdo hledá, najde.

Před mnoha lety na skalce vyrostl ze semínka či pecky jakýsi stromek s docela hezkou přirozenou korunkou. Babičce se líbil, a tak na skalce zůstal. Jak rostl a mohutněl, tu a tam potřeboval zastřihnout, jeho větve se kroutily, větvičky bodaly, zkrátka vyklubal se z něj divoký špendlík. Babička ráda seděla na lavičce v jeho stínu a my ostatní jsme si na ten poněkud bizarní špendlík natolik zvykli, že stromek přečkal skalkovou revoluci bez úhony. A letos přinesl plody. Tři. Možná čtyři.

Klobouk

Vypadalo to na žampiony, ale podle všeho se jedná o pečárky zápašné. Takový je život!

Hadice

Odcházení

Letní jabloň se loučí. Staré větve se pod úrodou lámou, bez varování padají a v místě lomu jsou zcela prohnilé. Na podzim budeme mít nejspíš příležitost spočítat letokruhy tohoto našeho nejstaršího ovocného stromu. Sto plus kolik?

Zlomená větev s sebou vzala dvě (možná) zdravé...

Větve padají, Honza nikoli.

Bez čtyř velkých větví

Zbytečky...

Hmmm...

Na konci dne a na konci jabloňového života

Na skalce

Předloni kráter, loni vyskládaná hromada kamení a dneska bochánky rostlin. A pak že pod stromy (moc zastíněné) mezi vším tím kamením (příliš suché), jehličím a šiškami (určitě kyselé) nic neporoste. Bršlice kozí noha se opravdu velmi rychle vystěhovala z těch pro život nevhodných podmínek, ale netřeskům, rozchodníkům, hvozdíkům a mateřídoušce se na rozhraní stínu a výhně docela líbí.

Úroda

Letošní babky. Zase při plotu u rododendronu.

Na betoně

Pro maminku

Další, spíš formálnější záhon pro maminku na maminčině (Tady je MAMINČINO, hlásá imaginární výstražná cedule)...
Napřed vykopat bršlici kozí nohu a překátrovat a překátrovat, potom z vlastních zásob čechravu (Astilbe) a čistec (Stachys byzantina), řepík a pivoňky zůstaly (v podstatě na svém místě). Maličký záhon, a přitom dvě odpoledne práce. Měla radost.
Kameny vedle se líně povalují a nebezpečně jich přibývá...

Sněží?

Včerejší válka

Akáty na stráni nad skalkou zase zdivočely. Vykopala jsem válečné nůžky Fiskars a hrr na ně.

Akáty vypadají mírumilovně a docela půvabně, že? Jenže to je jen válečná lest... Na slunné vyprahlé strání nemají žádnou konkurenci, a tak se rozrostou a vysílají své kořeny kilometry a kilometry dál od epicentra (= pařez původního stromu). Na skalnaté Kolomažnici se z každé oddenkující nebo "oddenkující" rostliny stává nevyhubitelný mnohohlavý drak.

Jsem v půlce - a co teď?

Deset tisíc

Deset tisíc! Deset tisíc přístupů na blog, který měl pro nás a naši širší rodinu dokumentovat změny na dědečkově zahradě a který měl tu a tam vyprovokovat starší generaci ke vzpomínkám (jen houšť!).
Mám radost.

Počátek letošní sbírky šišek. A že se letos urodilo i těch borových... 20. 7. 2012

Modrobílá

Rozkvetl oměj (Aconitum napellus), je štěstí, že je jedovatý, protože je krásný až k sežrání (fuj, taková slova!).

Hortenzie, naše stařenka, se letos vzpamatovala a vypadá mnohem lépe než v posledních letech. Co jsme dělali špatně?

Střihači

Táta a Antonín si zastříhali: brankou už zase můžeme vejít (super, Antoníne) a pustoryl, z jehož nejméně padesátiletých kmenů (dávno již ne větví) by bylo možné vyrábět hudební nástroje, se dočkal radikálního zmlazovacího řezu (statečný táta!).

S návštěvou

Situace zachycená na této fotografii z léta 1943 se nápadně podobá tomu, co prožíváme v tyto prázdninové dny. Návštěvy. Milé návštěvy.

Zleva: patrně moje praprateta Anna, patrně moje prateta Vlasta (byly si dost podobné) s prvorozeným synem v náručí, ve vrátkách moje babička, pod schody můj dědeček a do silnice se rozbíhající moje maminka, léto 1943.

Co se změnilo?
Maminka a její malý bratránek vyrostli, ostatní jsou už na věčnosti.
A kolomažnické reálie hezky popořadě:

• Kamenný taras je dnes mnohem nižší, prašnou cestu (foto) nahradila kamenná dlažba, tu pak přinejmenším dvě generace asfaltového povrchu. A tak dva schody zmizely utopené v zvyšujícím se obecním nivó (hohoho, poprvé jsem napsala takové ošklivé slovo). Od sedmdesátých let taras nestojí na principu suché zídky (ale na pořádných základových kamenech), dědeček tehdy všechny kameny přeskládal a spojil maltou. Moc dobře si tu fušku pamatuji.
• Dřevěné sloupky v průběhu let odešly, poslední jsme loni (předloni?) spálili.
• Na tuhle branku se velmi matně pamatuji, nahradila ji současná kovová, design samodoma z šedesátých let. Číslo popisné je dnes bílé na modrém podkladě.
• Dřevěný sloup elektrického vedení tu a tam vyměňovali, poslední betonový model zmizel před osmi či deseti lety, kdy obec zakopala elektřinu pod zem.
• Letní jablko stojí svých nejméně sto let na svém místě, i když letošní mrazy a velká úroda se na stavu stromu dost podepisuje.
• Barevné floxy vlevo od branky se dnes perou s bujnou zákulou - jsme na straně floxů, a tak vedou na body.
• Vysoké smrky už dávno nejsou. Dnes v tomto úhlu uvidíme buď javory nebo akáty, nebo oboje. Smrk na snímku je možná smrk oběšencův, musím se zeptat na podrobnosti té prehistorické story...
• Jabloně v popředí vpravo vypadají jako pečlivě ošetřované nízkokmeny. Dnes jsou z nich staré neošetřované nízkokmeny, Matčino ovšem pořád chutné.
• Za okny kvetou muškáty. Truhlíky s pelargoniemi jsem už nezažila. Za mých časů muškáty kvetly na schodech, dnes na oknech do sklepa.
• Živý plot patrně ještě nebyl vysazen, i když - co se vlastně dá z takového snímku poznat?

Žlutá je také dobrá

Třezalka, řepík a mimo záběr také dymnivka a žlutý kontryhel na zídce pod zápražím, uprostřed července 2012

Po babičce

Moje babička mívala na schodech ty nejčervenější pelargonie v okolí. Obvykle se tou záplavou květů dost obtížně procházelo, zdobily schody ze všech sil. Na sklonku jejího života jsme muškáty omezili, ale po babiččině smrti je maminka opět rozpěstovala a teď se červenají na sklepních oknech.

Floxy

 

Moje nejoblíbenější letní květy. Když jsem byla malá, kvetl na záhoně pod trávníkem s lavičkou hustý plot z floxů. Z těchto floxů. Pak floxy začaly ustupovat džungli. Záhon jsme neobnovili, ale floxy se vrátily na původní místo a moc jim to tam sluší - už třetí sezonu.

Floxy jsem zasázela rovnoměrně vedle sebe. Očekávala jsem kompaktní řadu. Chyba lávky! Slunce a stín a déšť dělají své.

Růže růžová

Poslední květy na popínavé růži u branky.

Měla babka čtyři jabka...

Matčino nad cestičkou. Větve se ohýbají. Máme u branky hlídací jabloň, ne každého pustí dovnitř.

Levandule

Bluegrass

Letos se nám modrá v trávníku pěkně pomnožila. Co to vlastně je?

Rybízová

Špičky

Rozrazil rozkvétá! Prázdniny! Hurá!

Večer

Slunce je přesně na obzoru. V těchto vteřinách je část zlatice skutečně zlatá. Je půl deváté večer, 7. 7. 2012.

Kohoutek

Kohoutek věncový nebo věnčitý (Lychnis coronaria, nikoli Hippocampus coronatus) překvapil. Loni jsem na záhon vysadila poměrně blízko sebe asi deset sazeniček kohoutku, které se nám sám přesévá po celé zahradě, a vida, letos je z něj moc pěkná ozdoba. Pokvete až do září - skvělé!

V pozadí můj táta stříhá odkvetlé žluté včelí kytky - jak jen se jmenují...

Královna

Juka vláknitá (Yucca filamentosa) kraluje suché skále. Nádhera. Kleč se krčí v koutku se svými novými šištičkami.

Kroupy

Ráno bylo horko, v poledne bylo vedro, odpoledne se strhly přívalové deště a napadly kroupy.

Kroupy, 5. července 2012

Kytky, knížka, klubíčko aneb YARN ALONG 1

Před časem mě na blogu Small Things zaujal nápad propojit pletací klubíčka s příběhy.
Ginny ze Small Things k tomu poznamenává: Two of my favourite things are knitting and reading, and the evidence of this often shows up in my photographs. I love seeing what other people are knitting and reading as well. So, what are you knitting or crocheting right now? What are you reading?

Tak jsem si řekla, proč to teď o prázdninách nezkusit, a ke klubíčku a knize jsem ještě přidala kytky, když tohle je zahradní blog. Koneckonců to originální YARN ALONG stejně nedokážu pořádně přeložit...

Kytky: Moje nejmodřejší levandule (Lavandula angustifolia angustifolia)

Knížka: Můj mimořádně oblíbený Jostein Gaarder a jeho Hrad v Pyrenejích (Slottet i Pyreneene). Čtu pomaličku, aby mi knížka dlouho vydržela...

Klubíčko: Velmi tmavě modrá příze, jakási bezejmenná směs a trocha melírované bavlny. Inspirace pochází odtud, čímž zdravím Kohoutí vršek a nadšeně děkuji. Opravdu to odsejpá!