Zahrada v listopadu 2011

Loni v listopadu a letos v listopadu

Loni koncem listopadu byla spodní část dědečkova alpina dokončena sotva v hrubé stavbě. Plocha pod skalkou je sice srovnaná a osetá, ale spíš než trávu tu vidíme samé jehličí.

O rok později, tedy letos v listopadu, se trávník pod alpinem zelená a kameny leží na svých místech. Skalku čeká jistě řada drobných úprav, ale nic velkého se tu nechystá. Aspoň ne v příštím roce...

A takhle vypadala stejná partie v létě roku 2009, kdy rekonstrukce zahrady a někdejšího alpina propukla v plné síle.

Studna v listopadu

Pryšec

Na jaře jsou keříky pryšce nenápadné, hosta, tulipány a kohoutek věnčitý je zcela zastiňují, květen 2011.

Na podzim se pryšce zbarvily do modrofialova a doslova září ve spadaném listí. Tytam jsou jarní tulipány, šuškarda i hosta. Pryšce budou dělat parádu celou zimu - aspoň doufám
(listopad 2011).

Plán 1/2012, část b)

Stráň nad skalkou nepotřebuje jen živý plot, ale také výrazně omezit odnože akátů a pochopitelně zušlechtit vzhled. Inspirací by mohla být stráň naší sousedky.

Naše sousedka vytvořila úžasné kamenné moře na obecním pozemku, který po dlouhá léta pustl, a dnes by jen málokdo hádal, že pod touto krásnou zahradou se skrývá betonový septik z konce šedesátých let minulého století.

Opět stejná stráň, jen z jiného pohledu. Příští rok ji snad zpevní suchá zídka, kameny a suchomilné rostliny. 

Zídka by měla lemovat patu stráně a dosahovat výše přibližně šedesáti centimetrů - aby se na ní dobře sedělo a z ní ještě lépe vstávalo. 

Plán 1/2012, část a)

Sezona 2011 skončila, ať žije sezona 2012! Ale jaké jsou plány? Další zídky? Další nové stromy? Další levandulový záhon?

Zde je plán číslo 1: Je třeba podniknout něco s nevzhledným svahem nad skalkou a nahradit prosychající pámelník u plotu něčím, co lépe zakryje ty ošklivé paneláky vzadu nahoře. Tak!

Pohled do severozápadního koutu zahrady není špatný, listopad 2011.

Zato pohled přímo na sever, to je tedy krása, listopad 2011.

Směr severoseverovýchod je lepší, ale jen o fous..., listopad 2011.

Takhle to vypadá, když se všechny tři fotografie amatérsky spojí:

A tohle je možné řešení:

V rohu zahrady by mohlo při samém plotě růst několik keřů červeného kultivaru dřišťálu. Světla je tam dost a pohled ze skalky by na ně mohl být docela hezký.

Na dřišťály by mohly navázat buky. Ty snesou i zastínění, jejich listí sice na podzim uschne, ale neopadává - a kdyby se trochu přistřihly, mohly by vytvořit docela přijatelnou vizuální bariéru.

Nejtěžší úkol, totiž odclonit dědictví minulého režimu, by mohla dostat zákula japonská (Kerria japonica). Ta se na naší zahradě projevuje značně agresivně a právě tady by bylo možné jejích schopností plně využít. Zákula by se mohla rozrůst do výšky i šířky téměř po libosti - a kdyby i vykvetla, to by byla teprve krása! 

Maminčina švestka

Na první pohled to vypadá, že v zahradě a v lesíku poslední tři roky jen a jen kácíme, klučíme, klestíme, zkrátka likvidujeme. Není to tak! Taky sázíme. Například švestku.

Před rokem jsme na místě někdejšího kompostu vysadili (na maminčino nevyslovené přání) srbskou pološvestku - čačanskou lepotici. Stromek se ujal a vyrazil do výšky, a protože se tak začal nápadně podobat topolu, dostal teď v listopadu postroj. Uvidíme, jak se s ním vyrovná a jestli se dočkáme přijatelně dostupné koruny.

Čačanská lepotica v listopadu 2011

Na zápraží

Na černobílém snímku sedí moje prababička, můj dědeček, můj strýc a moje babička, v tomto pořadí. Píše se rok 1941. Babička je těhotná.
Na barevném snímku stojí moje maminka. Je jí právě sedmdesát let. Jejímu bratrovi, mému strýci z černobílé fotografie, bude na jaře pětaosmdesát let.
Zápraží ani dům se za ty roky téměř nezměnily.

Před zápražím

Na prvním snímku jsou mí prarodiče jako novomanželé. Je válka, zima 1940 až 1941. Zahradu od lesíka odděluje dřevěný plot. Za strání se rozprostírají farské louky a pole. Lesík ustoupil stavbě domu.

Na druhém snímku už mí prarodiče nejsou, babička právě tři roky, dědeček bez několika měsíců třicet let. Je podzim 2011. Zahradu od lesíka nic neodděluje. Za strání mezi akátovými větvemi maličko vykukují panelové bytovky, dědictví československého socialismu. Lesík se přiblížil a obklopuje dům téměř ze tří stran.

Konec sezony

Včera jsme sklidili poslední listí, poslední větve, levandule, růže a choulostivější mladé keříky mají čepici z listí či smrkového chvojí, ovocné stromky jsou čerstvě přivázané. Ano, pro letošek je to všechno. Letošní sezona skončila, ať žije nová sezona!

Pohled na severovýchod Kolomažnice, 19. 11. 2011

Pohled na jihozápad Kolomažnice, 19. 11. 2011

Přikryté levandule a nedokončený tarásek u komule Davidovy, 19. 11. 2011

Pohled ze skalky přes tarásky na zápraží, 19. 11. 2011

Zazimováno, hotovo, 19. 11. 2011

Trávník bez lavičky, zato s listím, 19. 11. 2011

Chudák starý nonnetit, 19. 11. 2011

Vyhaslé ohniště, 19. 11. 2011

Tátova zásoba dřeva na zimu, 19. 11. 2011

Stařenka jabloň

Lavička a...

Lavička a - dvouletá juka, 18. 11. 2011

Lavička a - borovice kleč (Pinus mugo)

Náš dědek pálí listí...

Letos jsem většinu spadaného listí zužitkovala: růže, ruj vlasatá, maliny dostaly na zimu peřinu z jabloňového listí, živý plot z ptačího zobu jsem listím také zasypala a svou dávku dostal i "vyvýšený" záhon v severozápadním koutě zahrady. Táta se ovšem pustil do pálení některých košťálů, a tak nakonec spálil i listí, které zbylo. No, hasiči naštěstí nepřijeli...

Dolní zahrada shora

Dnešní počasí

Dnes ráno, 18. 11. 2011

Dnes v poledne, 18. 11. 2011

Dnes v podvečer, 18. 11. 2011

Pařezy

Zbytek někdejší jabloně, listopad 2011

Tady stávala pozdní černá třešeň, listopad 2011.

Veliký pařez po veliké třešni před domem, listopad 2011

Tentýž pařez, ovšem shora, listopad 2011

Zbytky pařezu po jednom javoru, listopad 2011