Laterálně

foto internet

Tak zkus uvažovat laterálně, řekla Džojs Bárnebyová.
Laterálně? podivil se Bárneby. Co to znamená?
Já nevím, pokrčila Džojs rameny, to ty mi přece pořád radíš, abych myslela laterálně!


51 : 49

Asi bych se přes volební zklamání přenesla mnohem lépe, kdybych v rámci jedné své práce neměla mít tento poměr přišpendlený přímo před očima další týdny a měsíce a roky až do vyčerpání hlavního protagonisty, nejdéle však pět let. 

Přece nebudu s rukama v klíně (marně) čekat, až zeslábnou hlasy těch, kteří pláčou po časech otroctví, když jsme sedávali nad hrnci masa, když jsme jídávali chléb do sytosti. (Ex 16,3)

Co tedy můžu pro res publica udělat já, pracovně poměrně vytížená a často hodně unavená ženská středního věku?

Pokusím se myslet laterálně.

(Když to v komentářích zkusíte se mnou, budu ráda. Víc hlav, víc smyslů, jak říkala teta Kateřina.)

Odvoleno.
Jednou budem dál.

(Můj nový mírně antistresový šátek odtud.)

Je tam!

Byla jsem překvapená, jak snadno a rychle jsme s Honzou ten plakát připevnili.

Kolomažnice volí Drahoše!

Dnes v zasněženém ránu a po dlouhé době přímý fotografický zásah rovnou na panelový skvost za naší zahradou: Na soudruhy nedej zapomenouti nám ni budoucím.

Je to kampáááň!

Někdy zajdu někam na jídlo, konečně asi jako každý.

V hospodě si obvykle objednám guláš se šesti nebo svíčkovou, protože doma hovězí nevaříme. V pizzerii si většinou dám gnocchi se špenátem nebo pizzu s lososem a u Číňanů kachnu nebo smažené nudle. Na Slovensku halušky a u moře čerstvou rybu. Prostě to tak je.

Někdy ale na jídelním lístku nenajdu nic, co mám opravdu ráda. I to se občas stává.
Ve městě je to v pohodě, můžu ohrnout nos a jít jinam. Ale co když je hlad velký a hospoda jediná v široširém kraji?

V podstatě se nabízejí jen dvě možnosti, pokud chci jíst.
Možnost jedna: vyberu si jídlo, které mám nejméně nerada.
Možnost dvě: vzdám se volby a sním, co mi přinesou, doufajíc přitom, že v jídle nejsou zbytky z celého uplynulého týdne.

Takže tak.

Po škole...

... trocha háčkovacího kavárenského povalečství. 

Tohle mi fakt léta chybělo.

Asi si založím baba coffee.

Lahodná smrt 3

Někdy v týdnu. 

Volby vnímání času poněkud rozmlžily.

Interiér sladký, dort sladký, zklamání jen mírné.

Horáček, nebo Pažout?

To není dehonestace, to nejsou preference, to je výsledek dlouhého váhání. Tolik přemýšlím nad volbou, až se mi mezi jména připletli žáci třetí béé.

Běžím tedy na poslední chvíli, stále ještě ne definitivně rozhodnuta, k urně a doufám, že se z ní nestane nyní národu mého rakev (Ján Kollár).

A na Újezdě poblíž Zoubkova pomníku obětem komunismu kvete sakura. I ve vichřici.