Klubíčko, knížka a manšestr aneb YARN ALONG 201

Vzpoměla jsem si moc pozdě, že by to čískejku na fotce slušelo.
Aspoň mi ho tu nikdo nesní :-)

Začátek šály tak akorát do vlaku do Manchesteru.

Čtu Milénium, díl 3.

Midsomerské plískanice den 9

To se to někomu vymejšlel Lothlórien, když kolem roste tohle!

Les vedle domu a za domem. Vedle a za znamená, že od domu ujdeme tak dvanáct třináct kroků a bukový les je kolem nás.

A pak stačí pár dalších kroků a všude se rozprostírají pastviny.
O tom však příště.
Možná.

Mineme-li ty nebezpečné býky živí a zdraví...

Midsomerské plískanice den 8

Tentokrát jsem už tušila, co mě ve stanu čeká. Akryl. Polyester. Akryl s polyesterem.
Co dělají v Midsomeru s těmi všudypřítomnými ovcemi, to fakt nechápu!

S paní od této opravdu vlněné čepice jsem se dala do řeči. Uměla česky jen o fous hůř než já anglicky. Hovor jak rozprávka :-)
Usmívala se, hovořila, pletla. Jen ty její ceny nechápu! Kdyby chtěla slevit, musela by do každé rukavice přidávat pětilibrovku.

Midsomerské plískanice den 7

Kousek slunné Francie uprostřed říjnového Midsomeru.
Dala jsem si coq au vin. Poprvé v životě.

A měli tam háčkování v okně. Vlastně v oknech.

Midsomerské plískanice den 6

Kdepak jsme to byli?

 

Přece u pana Rochestera!
Haddon Hall, Derbyshire.

Už dlouho mi fotky tak tragicky nevyšly... Zřejmě té vší romantiky bylo příliš, přespříliš.

Midsomerské plískanice den 5

Zatímco jezírko před domem čeká na svou Ofélii a už už po ní natahuje své leknínové pařáty, druhý melichaří svetr se barví do podzimu. Začínám první rukáv.

Midsomerské plískanice den 4

Přestože dopoledne takhle středomořsky svítilo slunce, zůstali jsme doma.
Od hasičů se totiž nebylo možné odtrhnout.

Sprchlo krátce a drobně odpoledne na procházce ve městě. Plískanice ani mrtvoĺy dnes žádné.