Dementia senilis

Velkou část života jsem prožila/prožívám mezi starými a velmi starými lidmi.

Někdy se jim sousedka v noci vplíží do spíže a krade vajíčka.
Někdy pláčou, že nedostali vysvědčení, že na ně učitel zapomněl.
Někdy hledají třetí berli do třetí ruky.

Někdy jsou mnohem, mnohem smířlivější než kdysi.
Někdy jsou roztomile dětinští.
Někdy se zacyklí a opakují jedno a totéž pořád dokola. Dokola. Dokola. Dokola.
Někdy jen spí.
Někdy pořád utíkají.
Někdy jsou zlí a mstiví.

A někdy takového z nich zvolí prezidentem.

Poslední zbytky zimy...

... doufejme.

Klubíčka a Lothlorien aneb YARN ALONG 225

Nefotogenický binec na stole ve sborovně.

Všude kolem samá pražská kavárna, v každé pár křiklounů, zkrátka nazrál čas na kvalitní horor. 

Takže Stephen King, po dlouhé, předlouhé době.

A lístečky z čarovného Lothlorienu. 

Panna Maria Svatodušská

Cosi jsem hledala a tohle jsem našla.
Panna Maria Svatodušská.

Na těch internetech je fakt všechno.

V pět dole na Václaváku

Tak jsem si dnes večer maličko zademonstrovala.

Pak následoval Spalovač mrtvol ve Stavovském: šílené a bohužel aktuální.

Pokus číslo asi 158

Mnozí žurnalisté uvažují nad tím, jak dnes dostat lidi do ulic. 

Je to prosté. Stačí pověsit na větev háčkovaný šátek a lidé se vyrojí, v mžiku je jich kolem jako Japonců, a to i v dost nepravděpodobných lokalitách.

Experimentálně dokázáno na několika různých místech v okolí.

Otázku, na kterou jsem bývala zvyklá, totiž Ty děti jsou všechny vaše?, nahradil dotaz Ty šátky jste pletla všechny sama? Veřejnost to má zkrátka s těmi dětmi i s tím pletením drobet popletené.

Nakonec se ukázalo, že naše dřevěná vrata od garáže nejsou jako podklad pod šátky úplně marná.

Podlesí

Doma je doma.

A některá místa jsou obzvlášť doma.

Cesta ze Stříteže do Čepřovic mě potěší i v mlze. I ve tmě.

Další díl kňouravého seriálu Petra fotí šátky a pořád jí to nejde nechám na zítřek. Třeba se některé snímky přes noc dovyvinou...