Rozdíl jasně vidíte

Předevčírem, včera a dnes.
Zítra nejspíš už nevystrčíme ze dveří ani nos.

Klubíčka a stejný vzor aneb YARN ALONG 224

Poněkud nekonečný šátek z Lace DROPS.

A už třetí pokus o tentýž vzor, tentokrát však jako nekonečná šála.
Malebrigo Mechita Cielo y Tierra, háček č. 4,5.

V oukeji

Dnes svítilo celé odpoledne slunce, a tak jsem pobíhala po zahradě a po lesíku a sbírala větve a větvičky. Naše stromy si nás prostě předcházejí a házejí nám otop přímo do náruče.

Vtom jsem zahlédla pana K., našeho pětaosmdesátiletého souseda. Je to docela fuška, protože pan K. chodí v lesnickém a s únorovou zahradou barevně víceméně splývá.

Zamávala jsem na něj: Tak co?
Jsem nasranej, zakoulel očima. Taky jste nasraná, nebo jste to už rozdejchala?
Pokrčila jsem rameny: Tak i tak.
Pěkně nám ten rok začal, jen co je pravda, zavrčel pan K. Ale dal jsem si předsevzetí: Jeho přežiju! Takže jsem vlastně v oukeji.

Tak jsem taky v oukeji.

Nové začátky

Těším se!

Nad hlavou

Něco bylo jinak. Takový ten pocit, jako kdyby na mě někdo upřeně zíral. Chvíli jsem se ošívala a pak jsem vzhlédla. Ze stropu hlavní lodi pozdněgotického prachatického svatého Jakuba Většího a přímo nad mou hlavou visel... ... tvor.

Ukázalo se, že je to pták. Nikoli orel, jak by se podle velikosti dalo očekávat.

Ale obrovský holub z papírmaše. Totiž holubice. Holubice Ducha svatého, abych byla přesná.

A ty kufry na jejích křídlech mají určitě co do činění s mým svatým spolurodákem Janem Nepomuckým Neumannem.

Tuhle...

Tuhle jsme zašly s D. k Chládkovi.

Tolik bramboříků jsem v životě neviděla.

Jednou přijde jaro i k nám.

Volba

Oboje jsou černé. Oboje kotníčkové. Oboje šněrovací. Oboje kožené.

Navíc stejná firma.

Cena taky stejná.

Jedny jsou pohodlnější.

Jedny elegantnější.

Taky vám to něco připomíná?

Vyhrály nakonec ty elegantnější.

Trvalo to několik řad tam a zpátky a muselo mi být rozhodnuto. 

Moje nové demokraticky zvolené boty.

Koupím si do nich nějaké pojašené tkaničky.