Do kopců 2

Pamatuju si, když jsme prvně uviděli neratovský kostel.

Rána mezi oči. Tak velký kostel uprostřed ničeho!

Vypadal tehdy jen o něco lépe než na těch černobílých snímcích dole.

Občas se do Neratova vypravíme, abychom viděli, jak rostou stromy.

Kostel vzkvétá. Komunita žije a prospívá. 

Ale ten sad! Jen někdo, kdo vidí a myslí hodně daleko dopředu, vysadí na poslední stráni východních Sudet jabloňový sad.

Nebyl jsem prorok ani prorocký učedník, říká Ámos (7:14), byl jsem pastýř a pěstitel smokvoní.

Do kopců 1

Cestou na Šerlich.
Na Šerlichu. A jednou nohou v Polsku.

Zahrada v severní stráni

S maminkou na návštěvě u maminčiny spolužačky.
Ta zahrada! Ach!
Vlastně několik různých zahrad na zhruba půlhektarovém severním svahu.
Ach.

Pro Lišku: Vidíš, Liško, na obzoru Mářský vrch?

Bazilika

Vypadá to, jako kdybychom cestovali po světě.

Necestujeme.

Tuhle románskou baziliku totiž postavili kousek od Českého Brodu na uměle navršený kopeček uprostřed tehdejšího ničeho, místní prominou.

Barokní strop a románské kvádříkové zdivo. Půvabná křížová cesta na ručním papíru. 

Bazilika zažila dobré i horší, zápis o zbourání ambitů je vytesán přímo do zdi (viz poslední foto), Madonu ze 14. století ukradli na sklonku století dvacátého.

Okenní zahradnice

To je moje maminka.

Pelargonie na oknech ji těší.

Letos výrazně rozšířila sortiment. Ta temně rudá se jí povedla.

Fuchsie jsou babiččiny, jistě padesátileté.